Jindřich Šídlo: Kampaně za všechny peníze
Financování volebních kampaní v Česku se už mnoho let řídí několika neměnnými pravidly. Za prvé: každá kampaň oficiálně stojí maximálně 80 milionů korun, a to především předtím, než začne, při oficiálních odpovědích stran na otázky médií.
Dá se tomu věřit, pokud člověk třeba neví, že ODS v roce 1992 za svou velkou, ale rozhodně ne úplně monstrózní kampaň utratila 120 milionů.
Za druhé: skutečná cena kampaně se v podstatě nedá vyčíslit, zvlášť pokud je to vyúčtování určeno k jakékoliv veřejné kontrole. Naposledy o tom v pozoruhodném rozhovoru pro DVTV upřímně pohovořil David Rath, který popsal, jak důležitou roli hrají před volbami igelitové tašky, z nichž je v případě nutnosti doplňována hotovost.
I když David Rath má teď dost důvodů nemluvit o své bývalé straně moc hezky, tady se mu dá věřit - a samozřejmě nejde jen o sociální demokracii.
Takže snaha vlády dát financování politických stran nějaká přesnější pravidla je možná chvályhodná, ale taky je dobré dopředu vědět, že neexistuje opravdu spolehlivý způsob, jak peníze na kampaň uhlídat, a hranice 90 milionů korun, stále o 30 milionů nižší než před kampaň ODS před 23 lety, zůstane spíš jen přáním, než že by se stala realitou, na kterou se můžeme spolehnout.
Kdo chce, vždycky najde způsob, jak zapojit černé fondy a peníze od dárců, kteří chtějí zůstat v anonymitě, obvykle proto, že si od své podpory některé straně slibují víc než věrnost volebním slibům.
Samozřejmě ale také platí, že čím víc zákazů a pravidel porušíte, tím pravděpodobnější je, že to jednou praskne. Pokud nevymyslíte třeba takovou fintu, jakou před volbami před dvěma lety předvedl Andrej Babiš, když úplnou shodou náhod osobně spolu s Jaromírem Jágrem propagoval v televizi každou volnou reklamní minutu jednu ze svých firem.
A oficiálně to samozřejmě nemohlo být ANO, neboť politické reklamy jsou v komerčních televizích zakázány.
Možná ale problém financování politických kampaní spočívá ještě v něčem trochu jiném. Strany jsou dnes oficiálně schopny dělat ohromné kampaně za ceny nižší než před 20 lety, ale většinou zcela v tehdejším duchu, bez ohledu na to, jak moc se doba změnila. Je to zvláštní.
Samozřejmě že před volbami musíte být vidět, ale samotné desítky nebo spíš stovky milionů vám nepomůžou. I tady je užitečné vzpomenout si na dva roky starou kampaň, kdy Česko zaplavily billboardy volebního sdružení Hlavu vzhůru s hlavou Václava Klause a prezidentské Strany práv občanů, tehdy ještě Zemanovců.
Vzduchem tehdy prosvištěly stovky milionů - a výsledkem bylo 0,42 procenta pro Hlavu vzhůru a 1,51 procenta pro Zemanovce.
Nebo, abychom se věnovali i méně obskurním spolkům, je možné zavzpomínat na volební kampaň ČSSD před volbami 2010, která straně aspirující na třicetiprocentní zisk pomohla ke 22 procentům, konci politické kariéry Jiřího Paroubka a jejíž cena není jasná dodnes.
Financování politických kampaní je problém všude na světě a i Česko si už kvůli němu prožilo řadu skandálů - a je velmi pravděpodobné, že mnohem větší počet prvotřídních afér zůstal veřejnosti skryt. Situace je o to komplikovanější, že tu dnes máme jednu "stranu" disponující téměř neomezenými zdroji.
Andrej Babiš má samozřejmě pravdu, když říká, že tenhle vládní návrh míří především proti jeho ANO. Nebude to nakonec asi žádné překvapení, pokud změna neprojde anebo se ještě sama dočká tolika dalších "vylepšení", že ji ani nepoznáme.
Řešení není jednoduché. Nebo vlastně ano. Strany se musejí naučit dělat chytřejší, levnější kampaně, které možná neuchvátí svým rozsahem, o to přesněji ale budou zacíleny.
Pro začátek by možná stačilo, kdyby se volební stratégové podívali na facebookové profily svých stran nebo vůbec na způsob, jak jsou schopni s veřejností komunikovat i jindy než v onom vypjatém čase pár týdnů před volbami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
