Jindřich Šídlo: Co přijde po Blance
První den ostrého provozu tunelu Blanka potvrdil, co všichni čekali: Cesta z Troje na severu Prahy na Malovanku a dál směrem na Smíchov a do Braníka se významně zkrátila.
Aut ubylo i na věčně ucpané magistrále v centru nebo na Letné, naopak jich přibylo v oblasti Dejvic.
Na sociálních sítích se rozlévá téměř jednolitá reakce: Trvalo to dlouho, bylo to zbytečně drahé, ale teď to konečně začne sloužit, jak má.
Je to docela pochopitelný pocit, kdy se člověk snaží vytěsnit z paměti to nepříjemné a užívat si aspoň toho, co má.
Mimochodem, připomnělo mi to pár let starý rozhovor s někdejším pražským primátorem Bohuslavem Svobodou, který tunel zdědil po svém předchůdci Pavlu Bémovi, aby po pár měsících ve funkci zjistil a oznámil, že se dílo prodraží minimálně o 10 miliard korun.
Pro Svobodu to byla dost komplikovaná situace, snažil se – a asi i upřímně – dokázat, že chce město a svůj úřad odstřihnout od starých časů, jichž byla Blanka symbolem.
Zároveň ale musel narůstající problém řešit, navíc v době, která už zjevně byla k politikům a jejich případným chybám a selháním mnohem nemilosrdnější než první dekáda tohoto století. (Svoboda to měl v jiné typické kauze těch let, opencard, také brzo poznat.)
A ještě k tomu si Svoboda nemohl myslet, že se mu povedlo úplně vymazat pouta mezi Blankou a ODS, za níž se stal primátorem.
Svobodův postoj byl docela pochopitelný: Tunel je prostě potřeba co nejdřív otevřít, pokud možno samozřejmě ještě před komunálními volbami roku 2014, a doufat, že lidé na všechny skandály, propady půdy a odklady jeho startu, co nejdřív zapomenou.
Svobodovi tenhle plán nevyšel. Blanka před volbami otevřena nebyla a těžkou hlavu z ní měli ještě dva Svobodovi nástupci: Tomáš Hudeček i Adriana Krnáčová.
První pražská primátorka si přes krátký pobyt ve funkci s Blankou také užila svoje, což ji dokonce vedlo i k užívání výrazů, které z Mariánského náměstí tak často (veřejně) neslýcháme. Ale to všechno už je za námi.
A svou stále ještě rozjitřenou mysl můžeme konejšit třeba vzpomínkami na berlínské letiště nebo podobně ambiciózní tunel Big Dig v Bostonu – v obou případech stále se zvyšující cena i odklady otevření mnohokrát překonaly pražské dobrodružství.
Takže si pojďme Blanku užívat, protože minulost už nezměníme. Vyžaduje to jen maličkost, příliš se netrápit, co všechno si Praha hned tak nepořídí, protože rozdíl mezi 26 miliardami, o nichž se mluvilo před osmi lety, kdy práce začaly, a 43 miliardami, jak zatím zní závěrečný účet, je zhruba 17 miliard.
Což je téměř stejná cena, za niž by mělo být teoreticky postaveno slíbené vlakové spojení centra Prahy s Letištěm Václava Havla.
A to bude také spolu s novou trasou metra D úplně nová zkouška nové politické reprezentace, která při tom nutně musí mít vždy na paměti osud Blanky a svých vlastních předchůdců.
Protože druhou Blanku už si Praha dovolit prostě nemůže.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
