Jindřich Šídlo: A co když Babiš kandidovat nebude?
Příjezd obytného vozu na náměstí F. L. Věka v Dobrušce odstartoval v úterý dopoledne další část permanentní volební kampaně Andreje Babiše. Nevíme ještě, k jakému cíli má Babiše jeho vozidlo dopravit, což bude nejspíš i smysl celé téhle logisticky i fyzicky náročné operace: Dokud předseda ANO na počátku listopadu neoznámí, zda bude skutečně kandidovat na prezidenta, budeme žít v nekonečných dohadech. Bude tedy opravdu v lednu 2023 kandidovat na prezidenta?
Je to vlastně unikátní taktika. Jakoby se třetí přímá volba hlavy státu v české historii dokola motala kolem jediného muže, který do ní možná nakonec ani nepůjde.
Čtěte také
Nese to s sebou pozoruhodné okamžiky, třeba vypjaté debaty na sociálních sítích, na nichž se v minulých dnech z popudu Miroslava Kalouska – ale občas i před tím – řešila zvláštní otázka: Není vlastně Petr Pavel něčím jako mladším Babišovým spolužákem, Miroslav Kalousek by zřejmě řekl „frackem“, schopným sloužit a uspět v jakémkoliv režimu?
Nic proti diskusím o minulosti bývalého příslušníka Československé lidové armády a člena KSČ – Petr Pavel dobře věděl, do čeho jde, a o své minulosti mluví otevřeně, co mu taky zbývá. Ve chvíli, kdy si v popisu (ne)přijatelnosti jednoho kandidáta vypomáháte srovnáním s druhým, vytváříte dojem, že skoro žádná jiná varianta druhého kola neexistuje – což je tak nějak přesně záměr Babišovy kampaně, která za sebe nechá pracovat ostatní.
Kdyby se Andrej Babiš chtěl výjimečně pobavit
Čtěte také
Samozřejmě, že to má své racionální důvody, Andrej Babiš se průběžně objevuje na prvních místech všech možných průzkumů, dá se předpokládat, že zhruba milion a půl voličů, které dokázal přesvědčit ve sněmovních volbách v letech 2017 i 2021, mu zůstává věrných.
Takže pokud do volby skutečně půjde, bude stát „druhá“, prozatím v přímých prezidentských volbách vždy prohrávající část Česka, už podruhé během roku a pár měsíců před stejným úkolem: zastavit Babiše, často za cenu obtížných kompromisů, s vědomím, že ideální řešení neexistuje, že se můžete rozhodnout vlastně jen pro to, jímž zabráníte tomu horšímu.
Což teoreticky může vyjít, i když jak zní obtížně vyvratitelná moudrost: žijeme v zemi, která si zcela demokraticky zvolila svým prezidentem dvakrát Miloše Zemana – a minimálně podruhé ve chvíli, kdy už o něm každý, kdo chtěl, věděl všechno, co mu mohlo v jeho volbě bránit.
Čtěte také
Zeman ale nebyl minimálně v roce 2018 neporazitelný, stejně jako není neporazitelný Babiš, i když ta všeobecná fascinace téměř každým jeho krokem a obdiv k jeho téměř geniální marketingové mašinerii vytváří dojem, že možná vlastně ano.
Ale není to tak – a pokud si ti stejní voliči, kteří si loni v říjnu díky souběhu mnoha šťastných náhod a milionu propadlých hlasů na chvíli oddechli, nechtějí zažít potřetí stejné zklamání v prezidentské volbě, musejí pro to taky něco udělat.
Třeba se ptát kandidátů své „strany světa“, zda jsou ochotni k dohodě a třeba i velkorysým gestům, jako bylo třeba na Slovensku v roce 2019 odstoupení kandidáta Roberta Mistríka, který tak uvolnil cestu do prezidentské funkce Zuzaně Čaputové.
Nebo to taky může skončit úplně jinak. Kdyby se Andrej Babiš chtěl opravdu výjimečně pobavit, stačilo by, aby v listopadu oznámil, že o prezidentskou funkci nestojí. Ten zmatek, který by v tu chvíli v poli soupeřů vypuknul, by stál za to.
Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
