"Jiná forma spolupráce" bývalé trojkoalice není reálná

Ale po těch deseti mrtvých týdnech není přece kam spěchat. Léto zvolna končí, proč by si předseda sociální demokracie nevzal pár dnů volna? Topolánek aspoň může nad návrhem personálního obsazení kabinetu v klidu přemýšlet. Stejně jako o tom, zda se nějakým způsobem lze vyhnout užšímu propojení s ČSSD a zda by mohla vláda dostat důvěru sněmovny i když do výběru ministrů Paroubek nezasáhne. Možná by to přece jen šlo, pokud by byl splněn požadavek sociální demokracie, aby vláda měla časově omezený mandát do předčasných voleb. Bylo by to sice pro volebního vítěze hořké sousto, ale odpovídající realitě volebního výsledku.

Vzhledem k tomu, že se Topolánek stále brání velké koalici a ve straně jistě není sám, za pokus by to stálo. Možná by nakonec zvítězilo pragmatické uvažování, které by Topolánka zároveň stálo předsednické křeslo, ale morálně by odcházel jako vítěz, jehož čas ještě přijde. A to za obecně příznivějších okolností.

Obě další strany původní pravo-zelené koalice už hovoří o odchodu do opozice, což šéf ODS akceptuje a při hlasování o důvěře vládě s hlasy lidovců a zelených podle svých slov nepočítá. Ale spolupracovat by s nimi chtěl po celou dobu svého vládnutí. Prý ovšem nějakou "jinou formou", aniž by se změnil obsah. To vyhlíží dost utopicky. Nebylo by přitom nic divného, kdyby se Topolánkova menšinová vláda chovala podobně, jako její různé evropské sestry, běžně lavírující a v jednotlivých bodech se obracející jednou k těm, podruhé k oněm. Jenomže Jiří Paroubek se aspoň zatím tváří, že nic takového nechce připustit a hodlá držet - samozřejmě spolu s komunisty - vládu pod kontrolou bez jakéhokoli podílu lidovců a Zelených.

Lidovecký šéf Kalousek a předseda Zelených Bursík svorně tvrdí, že pokud spatří světlo světa nějaká forma velké koalice, vládě důvěru nedají a ke spolupráci s ODS zbude minimálně prostoru. Oběma samozřejmě vadí, že rokování o vládě vede lídr občanských demokratů výhradně se sociální demokracií, k čemuž Topolánka přiměl Paroubek, když se mu nejprve povedlo zlikvidovat trojkoalici. A Bursík říká: Můžeme spolupracovat pokud bude mít kabinet shodné programové body s našimi cíli a pokud půjde o přechodné vládnutí do předčasných voleb. Jenže Topolánek zatím - aspoň pro veřejnost - připouští jen variantu vlády na celé funkční období. Což zase Paroubek umožní pouze tehdy, když půjde o velkou koalici anebo, což je reálnější, o další variantu opoziční smlouvy.

Člověku by mohlo být Mirka Topolánka skoro líto. Dokola tvrdí, jak by nerad přišel o potenciál sta hlasů s lidovci a zelenými a o důvěru malých stran. "Bez konzultace s nimi nezměníme volební systém, existuje rozdíl mezi "konstruktivní" opozicí a "ostrou" opozicí, která by se vůči ODS vymezovala, říká a stále opakuje ne a ne velké koalici a opoziční smlouvě číslo dvě. Ale do náruče ČSSD jej doslova žene Paroubek. A takříkajíc odzadu postrkuje, tedy o něco nenápadněji, zřejmě i prezident. Václav Klaus stále jakoby nechce vidět nic negativního na své opoziční smlouvě se Zemanem. I když dnes už řada významných členů ODS pochopila, že právě tento pakt poznamenal volební prohru strany roku 2002. A když si spočítáme jedna a jedna, nemůžeme pominout, že by vznik velké koalice nebo opoziční smlouvy značně zvyšoval prezidentovy šance na znovuzvolení. Třebaže on se takové spekulaci brání.

Malé strany těžko mohou čekat jinou formu spolupráce avšak totožného obsahu jako za krátkého času trojkoaličního projektu. Vidí přece, že tomu stojí v cestě Paroubek, a že se to může - i když samozřejmě nemusí - změnit pouze novými volbami. Topolánka aspoň prozatím zklamou.

Možná ale příští dělná spolupráce není tak daleko. Pokud ovšem šéf ODS spatří budoucnost v předčasných volbách. Které by přese všechny výhrady byly rozhodně nejčistším řešením současného nešťastného stavu. Takže není třeba je příliš odkládat. Příští rok by byly tak akorát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .