Jiná ČSSD i pro Petru Buzkovou?

Zatím těžko říci. Někdejší předsedkyně ČSSD je zajisté výraznou osobností této strany. Dlouhá léta je její nejpopulárnější političkou. Respekt si získala i občasnou, byť mírnou kritikou poněkud humpoláckého politického stylu předsedy Miloše Zemana. A také kritikou přílišných ústupků požadavkům ODS v rámci oposiční smlouvy. Kvůli svému nesouhlasu s novelou volebního zákona, posilujícího většinové prvky, také resignovala z postu stranické místopředsedkyně.

Stala se proto terčem útoků Miloše Zemana, nebo naopak přehlížení. Ve sjezdové zprávě v roce 1998 byla jedinou místopředsedkyní, o níž se Miloš Zeman vůbec nezmínil. Naopak v interním stranickém materiálu, který se měl stát podkladem pro sjezdovou zprávu pro nadcházející sjezd, ve zjevné narážce na ni napsal Miloš Zeman, že dlouhá léta byl členem nejužšího vedení člověk, za kterým nebyla vidět skutečná práce.

Je jasné, že nenávist stranického předsedy si Petra Buzková vysloužila především svými kritickými postoji. Ale na druhé straně je pravda, že její obecně politický profil má více bílých míst než jasně popsaných stran. Její skutečné názory jsou nejasné, jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny má zajištěnu reprezentativní funkci, aniž by ovšem měla nějaké své skutečné politické téma. Místo jasného stanovisko pronáší velmi často obecné banality.

Co se ovšem v politice i ve straně naučila velmi dobře, jsou ovšem stranické i obecně politické zákulisní praktiky. Naposledy se to projevilo v případně krize kolem České televize. Bylo zajímavé, že také její jméno se objevilo v souvislosti s telefonáty členů Rady České televize, dokonce mezi těmi, jimž jeden ze členů Rady volal opravdu velmi často.

Protože ale Petra Buzková dobře vycítila, na které straně je hlavní proud veřejného mínění, dovedla si s touto okolností velmi dobře poradit. Dokonce paradoxně na rozdíl od jiných členů Rady nebyla ani rozdováděnou televizní veřejností vyzvána k resignaci, byť její prohřešek proti nezávislosti veřejnoprávního média byl srovnatelný. To zajisté svědčí o velkém politickém talentu, byť nejen positivním.

Na druhé straně ovšem snad právě díky naznačenému nebyla Petra Buzková přes svou popularitu schopna stanout v čele nějakého uspořádanějšího proudu sociálních demokratů, představujících si jinak politický styl své strany.

K takovým novým sociálním demokratům byl kromě ní počítán ještě někdejší předseda poslaneckého klubu Stanislav Gross, nyní ministr vnitra a poslanec Lubomír Zaorálek. Na všech stranických grémiích ovšem vystupovali tito lidé spíše jako sólisté, nikoliv jako proud. Mladý Stanislav Gross navíc také velmi rychle pochopil, jak to v politice chodí, a neváhal od kritizovaného Zemana přijmout post v jeho vládě. Od té doby se jeho vystupování proti stranickému šéfovi stalo ještě krotší.

Tím se chce naznačit, že ani Petra Buzková, ani Stanislav Gross nejsou v tuto chvíli ještě politiky, na kterých by měla spočívat odpovědnost za celou sociálně demokratickou stranu. Je zajisté možné, že se v takové politiky ještě vypracují, a proto snad ona symboličnost volby Petry Buzkové do čela pražské organizace.

V každém případě nejspíš českou sociální demokracii čekají nezvratné změny, která může přinést i další možnost politikům, do kterých byly vkládány jisté naděje pro změnu politického stylu.

Předsedou strany se má stát dosavadní první místopředseda Vladimír Špidla. Jeho mnohdy kontroverzní a vyhraněné názory byly léty trochu oslabeny, navíc si především získal velký respekt uvážlivostí a pracovitostí. Pod jeho vedením bude bezesporu ČSSD jiná. Nejen proto, že nebude své protivníky urážet, protože to se bohužel při převládajícími českém politickým stylu může ukázat jako slabost.

Především proto, že podle svých mnohých vyjádření chce stranu více otevřít kolektivnímu duch, než vazbě na jednu silnou osobnost v jejím čele. Může se tak stát, že ČSSD pod jeho vedením nebude už sevřený šik, ale lépe či hůře pracující tým. V takové straně se více daří neotřelým nápadům, rodí se tu více osobností. A v takové straně bude také větší prostor i pro nové politiky, ale i pro takové, jako je Petra Buzková.

A mimochodem, pak se nejspíš také ukáže, zda-li o jejím politickém profilu měli více pravdy její příznivci nebo stranický šéf Miloš Zeman.

Bude to zajisté výzva i pro ni. Protože v tolerantnější straně, než byla ta Zemanova, nebude k popularitě rozhodně stačit jen pouhá trpná stylizace do role předsedova oponenta.

ČRo 6 / RSE 26. února 2001

Napište nám, co o tom míníte VY: rse@cro.cz