Jihoafrické dívky se bouří proti zákazu afro účesů na školách

Černošské studentky na střední škole v Pretorii se vzbouřily proti pravidlům ještě z dob apartheidu, která určovala, s jakým účesem černošské dívky nesmí do školy přijít.

Po vlně protestů nařídily místní orgány škole, aby pravidla změnila. Podle serveru African News se ale nejednalo pouze o otázku vlasů.

„Dívky obecně protestují proti tomu, jak se s nimi zachází. Ačkoli se mluví primárně o účesech, jde především o rasovou diskriminaci, šikanu a ponižování. Byly vystaveny řadě pohrdavých výroků a urážek ze strany bílých pedagogů,“ uvedl pro African News mluvčí pro oblast základního vzdělávání v provincii Gauteng Oupa Bodibe.

Můžu si šáhnout?

Učitelé prý žákyním nadávali do opic a přirovnávali jejich účesy ke květáku nebo ptačímu hnízdu. Kořeny problémů tkvěly v tom, že střední škola pro dívky do 21 let byla v Pretorii během apartheidu výlučně pro bílé a černošky tam chodit nesměly. Po zrušení apartheidu v roce 1994 toto pravidlo padlo, rasové předsudky u většiny představitelů školy ale nikoli.

Profesorka antropologie na Kolumbijské univerzitě Hlonipha Mokoenová se v této souvislosti na stránkách serveru African argumets zamýšlí nad fascinací černošskými vlasy ze strany bělochů a nad tím, o čem jejich předsudky vypovídají.

„Tvé vlasy vypadají jak pubické ochlupení.“ To byla jedna z prvních urážek, jaké jsem jako malá slyšela ve škole. „Mladší děvče mi sahalo na vlasy a vykřikovalo toto hodnocení na celou třídu. Bránila jsem se tehdy fyzicky,“ vzpomíná Mokoenová.

Žáci v Jihoafrické republice|foto: flowcomm, CC BY 2.0

Jedná se o jedno z prvních dilemat, kterým jsou černošské děti vystaveny. Mám si nechat od ostatních sahat na hlavu? A za jakých okolností? Otázka „Můžu si šáhnout“ je jeden z nejnepříjemnějších společenských okamžiků, který černoši zažívají.

Afro jako symbol svobody

Tato fascinace strukturou černošských vlasů není ničím novým. Během otrokářské éry nechávaly bílé ženy černým služkám stříhat vlasy. Obávaly se totiž, že bílé muže příliš přitahují. Černošské vlasy okouzlovaly i umělce a fotografy a jsou úzce spjaty s politickými hnutími, jako byli Černí panteři ve Spojených státech nebo hnutí proti apartheidu v Jižní Africe.

Nespoutaně rostoucí vlasy ve stylu afro se staly symbolem svobody a jsou opředeny mnoha mýty, které šíří sami černoši. Tvrdí, že volně rostoucí vlasy jsou nepoddajné, stejně jako ten, kdo je nosí.

Tento mýtus pochází z doby, kdy britští vojáci v Súdánu během Mahdího povstání na konci 19. století posílali domů první obrázky protivníků s divokými vlasy, kterým pohrdavě přezdívali „fuzzy-wuzzy“. Tato válka tehdy popularizovala obraz afra tak, jak si ho představíme dnes.

Další z představ, které afro vyvolává, je, že je „špinavé“ a přitahuje vši a podobnou havěť. To spojení vzniklo v souvislosti s karibským rastafariánským hnutím, jelikož s rastafariány byly spojené dredy. Ani ty přitom nevymyslel Bob Marley, ale dostaly se do Karibiku díky obrázkům etiopských vojáků bojujících v Habeši proti italské invazi v roce 1935. Tito vojáci přísahali, že si vlasy – po vzoru biblického Samsona – neostříhají do té doby, než se podaří jejich zemi osvobodit a umožnit návrat císaře Haileho Selassieho.

Přesvědčení, že vlasy černochů se musí stříhat na přijatelnou délku, není ničím jiným než ignorací maskovanou jako pořádkumilovnost, upozorňuje Mokoenová.

Logo|foto:Český rozhlas

„Černošské“ vlasy reguluje i armáda

Případ na Pretorijské střední škole není prvním institucionálním pokusem kontrolovat černošské vlasy. V roce 2014 vyšel v deníku New York Times článek s názvem „Když černošské vlasy porušují pravidla“. Text upozorňoval na předpisy v americké armádě z března téhož roku, které zakazovaly dlouhé kudrnaté či splétané vlasy i copánky. Všechny tyto předpisy přitom zjevně cílily na Afroameričany.

Konzervativní instituce, jako školy, armáda nebo korporace, mívají právo předepisovat takzvaný dress-code. Nemohou to ale dělat, aniž by se obtěžovaly zjistit, co takové zákazy konkrétně znamenají a zda jsou ospravedlnitelné, vysvětluje Mokoenová.

Nelze se spoléhat na tolik populární a nepoučený „selský rozum“. V tomto případě je to asi ten nejméně spolehlivý nástroj. Pro černochy jsou jejich vlasy vyjádřením neomezených možností, které vycházejí z vědomí vlastní kreativity a odvahy. Přesvědčení, že vlasy černochů se musí stříhat na přijatelnou délku, není ničím jiným než ignorací maskovanou jako pořádkumilovnost, upozorňuje profesorka Hlonipha Mokoenová na stránkách serveru African Arguments.