Ještě k sněmování lidovců

KSČM obsadila část hřiště, čímž ji jaksi vyřadila ze hry, zatímco na zbytku hrací plochy se utkávají především dvě voličsky nejsilnější strany, které se zdařile neutralizují, neboť jsou "v klinči". Nelze nevidět, že KSČM je ochotna oportunně přihrávat jedné z nich, totiž ČSSD.

Toto silové přetahování stačí naplnit obsah české politiky až po okraj. Důsledkem je její faktická netvořivost. Problémů, které by měla řešit, velkých i menších, je spousta. Od reformy veřejných financí, včetně důchodového systému a zdravotnictví, až třeba po kontrolu sběren surovin. Politická reprezentace je neřeší. Sama sobě je totiž větším problémem.

Co dělat, panuje-li na hřišti patová situace? To nikdo neví. Jednou z nadějí, byť bez záruky, je - vyslat tam další hráčské týmy, které by to uvíznutí na mělčině posunuly. Nemělo by jich být moc. Takovou šancí by mohly být menší strany. Ti "globální hráči" (míním tím globalitu domácího dvorku) o ně nestojí. Viděli jsme to na osudu Evropských demokratů. ODS je nemůže ani cítit, ale zařízl je sociální demokrat Sobotka. Skoro jsme na to zapomněli.

Zbývají dva odstrčené politické subjekty. Zelení a lidovci. Oba mají problémy sami se sebou. Média proto vůči nim chovají nikoli respekt, ale skepsi, dokonce despekt. Zejména vůči těm druhým. A veřejnost, jejíž většina zaujímá divácký postoj, to přijímá. Prozíravé to není. Vnímavost obou menších stran je totiž zaměřena na širší časovou perspektivu než tu ze dne na den. Obě sledují určitý nadosobní ideál (byť každá jiný). Lze jím vytýkat neobratnost, nikoli však to, že by ten svůj ideál vůbec nebraly vážně. Pro jedny je to imperativ udržitelnosti života na Zemi, pro druhé křesťanství.

Zelení se nemusejí obávat, že by faktická situace světa jejich základní ideu znevážila. Lidovci jsou na tom hůř. Chtějí být křesťanskou stranou v prostředí dalekosáhle odnáboženštěném. Ale i jim dává fakticita za pravdu, i když méně očividně. Instrumentalizace lidské bytosti, nedostatek vědomí její důstojnosti, toť celosvětový jev. Relativizace morálky a vyhasínání smyslu pro tradici, pro rodinu, pro otcovství a mateřství, tím se vyznačují země, jimž říkáme vyspělé. Proto vymírají. Platí to i o nás.

Lidovci nedávno dosněmovali. Vyznění jejich sjezdu veřejnosti mnoho neříká, ale pro ně je dobrou zprávou. Přes všechny zmatky, jimiž procházejí po Luxově odchodu, si zachovali soudržnost, ačkoli mnozí čekali opak. Nenechali se znervóznit skandalizací jejich šéfa. "Čunkova aféra" jim to sice komplikuje, ale z větší části jde o účelově živený mediální artefakt. - Mají nouzi o slibné osobnosti. A protože stárnou, tedy i o členstvo a voličstvo. Nemají jasno, jak koncipovat křesťanskou politiku v době, kdy je křesťanství na ústupu. A to nejen u nás.

Mají vůbec prostor působnosti, když ho - jak se zdá - dovedou vyplnit ti tři úspěšnější, tj. ODS, ČSSD a KSČM? Myslím, že nějaký jim zbývá. Vidím ho v zatím neurčitých a neartikulovaných obavách ze stinných stránek procesu, jemuž říkáme globalizace, a z trendů, které lze důvodně vnímat jako úpadek moderní (tj. západní) civilizace. Z jejího jednostranně konzumního zaměření. Z diktátu ekonomiky nejen nad morálkou, ale i nad moudrostí.

Možná, že je to nezadržitelný proces. Ale zasloužil by si protihlas v podobě rozumného konzervatismu (zatím nevím, jak jinak to nazvat), který by ho brzdil. Musel by to být konzervatismus ani pravicový, ani levicový, navíc odpovídající českým poměrům, jimž chybí nejen aristokracie a tradiční patriciát, ale střední stav. Lidovci by ho mohli začít formulovat. I kdyby se jim to dařilo, zůstali by menšinou. I proto, že je těžko je přimět, aby se na rozdíl od zelených smířili s potraty a s legalizací eutanazie. Záleží však - stejně jako u zelených - jen a jen na nich.

Skončím tím, čím jsem začal. Domnívám se, že při naší zablokované a stagnující politice by bylo praktické, kdyby obě menší strany její scénu neopustily.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .