Jefim Fištejn: Trochu nudy v USA. Že by okurková sezóna?
V určitém smyslu slova je střední Evropa výjimkou z obecného trendu. V našem regionu zatím nedochází k tak dramatickému poklesu zájmu o tradiční zpravodajské zdroje, až na papírový tisk, který je na ústupu všude ve světě. Televizní kanály stále zůstávají hlavními dodavateli informace pro značnou většinu obyvatel. Zcela jinak vypadá situace v americké žurnalistice, kterou si rádi v mnoha ohledech bereme za vzor všech profesionálních ctností.
Úpadek amerických médií se nedá ututlat. Nejde jen o printy, z nichž ty kdysi nejvlivnější, jako jsou The New York Times nebo Washington Post, pro jistotu vůbec přestaly poskytovat agenturám údaje o nákladech, předplatném a remitendě. Jde o televizní kanály, které ještě nedávno zažívaly rozpuk sledovanosti a důvěryhodnosti. Ty se nyní dostaly do střemhlavého pádu.
Čtěte také
Ve své analýze žalostného stavu médií se Associated Press odvolává na poslední výroční zprávu specializované agentury Nielsen za uplynulý rok. Ze statistik vyplývá, že střemhlavý pád vůbec není metaforou, ale střízlivým popisem reality. Jak jinak nazvat propad sledovanosti o neuvěřitelných 38 procent, k němuž došlo za pouhý rok u televize CNN? FOX News vábí nyní k obrazovkám o 34 procent méně diváků než před rokem, kanál MSNBC – o 25 procent méně.
Jediná televize, která vykazuje slušný vzestup sledovanosti, je Newsmax, což nemůže nesouviset s tím, že je to stanice tvrdě konzervativní v oceánu liberálního mainstreamu, navíc odpočet se vede z nízkého základu. Naprostá většina obyvatelstva tudíž čerpá poznatky o okolním světě ze sociálních sítí, kde kontrola informací zatím není dokonalá. Takový trend si rozhodně žádá nějaké rozumné odůvodnění.
Tristní stav amerických médií
Agentura AP ve zmíněném článku tvrdí, že úpadek diváckého zájmu o tradiční zpravodajství souvisí s odchodem Donalda Trumpa z mediální forbíny. Po loňských volbách bývalý prezident přestal plnit titulní stránky deníků a dominovat televizním zprávám.
Čtěte také
Hlavní senzací dne už není špína za jeho nehty, pikantní smyšlenky z moskevské dílny FSB, nekonečné impeachmenty nebo nevhodné oblečení první dámy. Nastala tragická situace, kdy není o čem psát. Agentura Agence France-Presse uvádí názor profesora Tobeho Berkovitze, podle něhož Trump byl „husou, která snášela zlatá vejce“.
Ve srovnání s ním je prý prezident Joe Biden nekonečně nudný a nezavdává důvod pro dramatické vzrušení. Profesor je, jako většina jeho druhů, liberál a v jeho ústech si Amerika zaslouží trochu nudy. Američané potřebují jako sůl odpočinout si od „hysterického záchvatu“. Jakože dost bylo vzruchu.
Čtěte také
Vysvětlení je to sice nebanální, leč hluboce neuspokojující. Zaprvé z něho potažmo vyplývá, že celý čtyřletý rozruch kolem předchozího prezidenta byl především dílem přičinlivých sdělovadel, a jakmile zmizel důvod pro kampaň, splaskla i všechna skandální odhalení.
Zadruhé, opravdu lze říci, že Amerika nyní prožívá takovou normalizační selanku? S prezidentem, jehož popularita se už propadla na samé dno a padá veselé dál? S inflací přes šest procent? S nikdy nevídanou kriminalitou plnou vražd, loupeží a všelijakého násilí? S výbuchem bezdomovectví, proměňujícím kdysi kvetoucí města ve stanové tábory tonoucí ve špíně?
S covidovou pandemií lámající všechny myslitelné rekordy i přes veškeré sliby? S poraženeckým syndromem po afghánské kocovině? S nejméně jistou bezpečnostní situací v Evropě za celé poválečné období?
Pokud toto je vhodné ovzduší pro spokojenou nudu, pak opravdu nevím, co to slovo vůbec znamená. Tristní stav amerických médií je výsledek bláhové víry v to, že pokud se o nepříjemných věcech nebude psát a mluvit, zmizí samy od sebe. Jak se říká u nás, vyhnijí samy. Jenže ony nevyhnijí.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.