Jefim Fištejn: Není soud jako soud
Demokratická strana Spojených států pokračuje ve své kampani s cílem diskreditovat Nejvyšší soud. Tak vypadá hned první věta pondělního redakčního úvodníku v deníku The Wall Street Journal podepsaného celým vedením váženého listu. Podle názoru této konzervativní tiskoviny smyslem kampaně je zbavení některých soudců práva na posuzování vybraných důležitých případů.
Čtěte také
Momentálně se kampaň zaměřuje na zpochybnění nestrannosti soudce Samuela Alito, který se odvážil veřejně bránit poslední rozsudky nejvyšší soudní instance před útoky levicových sdělovacích prostředků a kongresmanů z demokratické frakce. Přitom smysl hlasitých žádostí o jeho diskvalifikaci je vcelku samozřejmý – aritmetika složení Nejvyššího soudu je jednoduchá.
Nyní je soud složen z 5 konzervativních a 4 pokrokářských členů. V případě odstranění jednoho z těch, kdo sdílí názory republikánů, vznikne rovnovážný stav, který znemožní jakékoli reálné rozhodování v důležitých světonázorových kauzách.
Čtěte také
V poslední době Nejvyšší soud nejednou vážně namíchl pokrokovou veřejnost svými výroky – ať již zrušením ústavního práva na umělé přerušení těhotenství, z něhož se stála záležitost jednotlivých států, nebo ukončením 45 let staré zásady pozitivní diskriminace, jež zvýhodňovala národnostní menšiny, zejména Afroameričany.
Mezi jinými nápravnými opatřeními se uvažovalo o dovolbě dalších šesti soudců levicového smýšlení, čímž by Nejvyšší soud se stal jednou provždy pokrokovým orgánem. Prezident Joe Biden v poslední době nejednou tvrdě kritizoval americkou nejvyšší soudní instanci, jejíž výroky údajně ohrožují demokratickou povahu státu.
Likvidace demokracie?
Někoho možná napadne srovnání se situací v Izraeli, kde proběhl pokus o soudní reformu, která by vedla k ustanovení jakési kontroly volených orgánů, tzn. vlády a parlamentu nad justičním orgánem nevoleným, který v podstatě sám rozhoduje o svém složení.
Čtěte také
Za právo nevoleného orgánu kontrolovat práci vlády a Knessetu tím, že určuje nikoli zákonnost, nýbrž „rozumnost“ těch kterých zákonů, politických programů či praktických počinů vlády, i tento týden demonstrují tisíce izraelských občanů.
Nejde o poměr mezi příznivci a odpůrci soudní reformy, ten se určuje jedině ve volbách. Jde o to, že na žádném jiném mocenském institutu nezávislý Ústavní soud je pokrokovou veřejností vnímán jako záruka izraelské demokracie a každý pokus o vyváženost tří mocenských pilířů – vlády, zákonodárné a soudní moci je apriori brán jako snaha o likvidaci demokracie samotné.
Takový prezident Biden pravidelně kritizující vlastní Nejvyšší soud za zpátečnictví je kupříkladu tvrdým zastáncem nedotknutelnosti jeho izraelské analogie coby poslední hráze opravdové demokracie. Drobný rozpor by tu byl: kritériem vztahu veřejnosti k mocenským institucím dávno není právnická čistota rozhodování, nýbrž jejich pokrokovost či zpátečnictví.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
