Jednání bez dohody

25. červenec 2006

V Ženevě včera skončilo krachem pět let trvající jednání Světové obchodní organizace o zemědělských dotacích a clech na průmyslové výrobky. Ve Vídni pak k ničemu nevedlo jednání mezi Srby a Albánci o statutu Kosova. Bez výsledku se jedná v Libanonu a Izraeli, kde si kvůli válce podávají kliku diplomaté, aby konstatovali, že jedině diplomacie může vyřešit situaci. A i naši politici vyjednávají o obsazení funkcí v parlamentu a ve Strakově akademii, aniž by se rýsoval nějaký výsledek.

Jedná se, pravda, o zcela různé problémy, nicméně jedno mají společné. Ve všech zmíněných případech se sice nemusí dosáhnout domluvy, ale musí se předstírat snaha domluvit se. Špatné není rozejít se bez výsledku. Špatné je odmítnout si sednout k jednacímu stolu. Kdo není ochoten jednat, automaticky dostává vizitku potížisty, který je vším vinen, zatímco těm, co jednají, aniž by měli vůli k dohodě, je i při nulovém výsledku přiznána snaha.

Ze všech těch ostře sledovaných marných jednání by se mohlo zdát, že je ve vzduchu jakási globální krize důvěry, svět že není nakloněn kompromisům a že vyprchala vůle cokoli vyřešit. Ono to ale bude spíše tak, že krachem končí jednání, u kterých si zúčastnění mohou krach dovolit. I včera určitě proběhla spousta schůzek, u kterých se lidé, kteří měli nějaký problém, domluvili na jeho řešení. Aniž by to zaznamenávaly agentury a natáčely televizní štáby, podepisovaly se i včera oboustranně výhodné smlouvy, různí partneři si všude po světě podávali ruce a mnoho věcí přestalo být problémem. I včera se zkrátka domluvili lidé, kteří se domluvit potřebovali a chtěli. Na rozdíl od politiků, kteří se pokud možno vyhýbají dohodám, aby si co nejvíce užili dohadování.

autor: iho
Spustit audio