Jedna smluvní strana nestačí
Česká politická scéna má po aféře s majetkovými poměry některých politiků, zejména premiéra Stanislava Grosse, opět o čem diskutovat. Premiér přišel s nečekanou iniciativou, nad kterou si zatím politikové i občané marně lámou hlavu, co by to vlastně mělo být. Připravuje se na ně jakási společenská smlouva, která má shrnout priority vládnutí do konce období.
Věc je opravdu poněkud nejasná a nastoluje více otázce než odpovědí. Premiér s rámcovým vysvětlením přišel o víkendu. Smlouva má označit osm základních úkolů, které by vláda měla dokončit do konce volebního období. Jsou to návrh důchodové reformy, přípravy na přistoupení k euru, zdravotnictví, přijetí euroústavy, boj s nezaměstnaností, transparentnější prostředí, spravedlivější sociální systém a národohospodářskou strategii.
Na první pohled jsou to cíle smělé a chvályhodné. Na tom všem by vláda měla urychleně pracovat a bude-li tak činit, rozhodně zaslouží pochvalu. Jenže do konce jejího volebního období nyní zbývá patnáct měsíců a to není zrovna moc dlouhá doba na cokoliv. Navíc období těsně před volbami už vůbec nepřeje nějakým věcným diskusím. Naskýtá se proto otázka, proč vláda už dávno na těchto prioritách nepracuje, když to ostatně už slíbila i v programovém prohlášení, a místo toho nechává svého premiéra, aby vymýšlel jakési společenské smlouvy. K čemu?
Nejasný je totiž už sám tento pojem. Jakou to smlouvu a z jakého titulu chce premiér s občany uzavřít? A jakým způsobem tak učiní? Co když ji občané s ním nebudou chtít uzavřít? Jak se to vůbec dozví?
Slovo smlouva není v tomto smyslu příliš šťastné. K uzavření smlouvy musí být zde dvě strany a každá z nich musí projevit svobodnou vůli tak učinit. Jak to v tuto chvíli mohou občané, na které se chce premiér údajně obrátit, projevit? Jednoduše řečeno, nijak. Smlouvu totiž občané a zejména voliči uzavírají teprve při každých volbách. A politikové jim před nimi nabízejí nějaký program a po nich přijímají od občanů pověření. Do vlády nebo do opozice.
Bohužel je možné to komentovat tak, že premiér chce nyní uzavřít smlouvu s občany, aniž by občané měli možnost se k tomu vyjádřit. To je politický i politologický nesmysl a premiér by zřejmě měl lépe volit své poradce. Ti by mu totiž měli říci, že pokud se chtěl inspirovat v zahraničí, něco přehlédl.
Například když američtí konzervativní republikáni před lety uštědřili volební porážku ve volbách do Kongresu tehdejšímu prezidentovi Clintonovi, stalo se tak taktéž pod dokumentem s názvem Smlouva s Amerikou. Jenže rozdíl byl právě v tom, že tuto smlouvu nabídli republikáni Americe před volbami a dali tak možnost druhé smluvní straně, aby se k ní volbami vyjádřila.
Stanislav Gross chce nyní uzavřít smlouvu s občany, ale s druhou smluvní stranou příliš nepočítá. Přesto tvrdí, že dokument je nový tím, že do jeho přípravy chce zapojit občany. Těžko říci, jakým způsobem to chce učinit a jaké vlastně občany chce do přípravy zapojit. Aby to neskončilo jen u jeho poradců.
Mnozí politikové vyjádřili už své rozpaky, a to nejen politikové opoziční, pro které je to zcela jasné. Premiér chce podle nich diskusí o společenské smlouvě pouze odvést pozornost od svých politických problémů. I koaliční strany se ke smlouvě staví opatrně a KDU-ČSL dala najevo, že smlouvou se těžko odstraní hlavní důvod koaliční krize.
Navíc je tu otázka programového prohlášení, které přece zcela jasně stanovilo priority vlády. Není proto jediný důvod, proč by bylo nutné je znovu zdůrazňovat. Koneckonců i to už učinili předsedové koaličních stran na své nedávné schůzce. Takže je možné říci, že vláda, která musí stále zdůrazňovat své priority, s nimi asi bude mít nějaký problém. Na tuto otázku by měl spíše občanům odpovědět premiér Gross, ale koneckonců všichni politikové koaliční vlády.
Půvab demokracie je v tom, že se tak vbrzku stane, ať už premiér bude pracovat na jakémkoli návrh smlouvy. A jak už to tak bývá, bude to nejpozději příští rok při volbách. Ty jsou totiž jediným časem i místem, kdy a kde je možné uzavírat nějaké smlouvy mezi občany a politiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka