Je už rok 1914 definitivně minulost?
Letos je významné výročí začátku 1. světové války a současná média se dohadují, že existuje mnoho nápadných podobností mezi rokem 1914 a dneškem. Dopisovatelka německé stanice Deutsche Welle je přesvědčena, že obdoby se dají najít, ale rozdíly jsou daleko důležitější. Na dobových fotografiích jsou zákopy, plynové masky, špičaté přílby a propagandistické pohlednice. Noviny, časopisy a internetová média už několik týdnů připomínají dávnou válku, protože letopočet 2014 znamená sto let od jejího výbuchu.
Řada článků podle Deutsche Welle dokazuje, že náš svět nemá daleko k roku 1914, a tak můžeme číst o vtíravých analogiích s dobou před první světovou válkou a hrozíme se vět jako „minulost se neztrácí“ nebo „katastrofální ozvěna velké války se ještě nerozplynula“. A opravdu, podobnosti mezi lety 1914 a 2014 nemůžeme popřít.
Před sto lety se lidé také dívali do budoucnosti, která se rychle měnila, přinášela nové dopravní prostředky v podobě automobilů, nová média v podobě kinematografie a nové nástroje komunikace, jako byl telefon. Byla to doba, kdy lidé věřili v moderní dobu – dobu nových začátků, prvních vln globalizace a rozmachu mezinárodního cestování.
Byla to doba pohledů do budoucnosti, která měla lidem přinést splnění jejich potřeb, protože se najednou jevila dostupná. Ale prostředky k jejímu dosažení jsou úplně jiné než dnes. Separatisté typu španělských Katalánců nebo části obyvatel Severního Irska ve Velké Británii bojují dosud za nezávislost ve sjednocené Evropě. Ještě nedávno se srbští nacionalisté nezdráhali jít do války, ale většina bojovníků za nezávislost nechce dosáhnout svých cílů násilím, které nahradily argumenty.
Roku 1914 přispěli ke vzniku války sarajevští spiklenci a také dnes existují zaslepení lidé, kteří jsou ochotni zemřít za své extrémní cíle – roku 2001 to byli strůjci teroristického útoku na newyorské mrakodrapy a sebevražední útočníci dodnes téměř dennodenně zabíjejí v Bagdádu nevinné lidi, kteří se jim připletli do cesty.
Jejich akce však současné mezinárodní společenství odsuzuje a stejný postoj má k heslu „válka je pokračování politiky jinými prostředky,“ které v 19. století razil pruský generál a vojenský teoretik Carl von Clausewitz. V předvečer první světové války panoval názor, že na válku jako na oprávněný nástroj politiky mají právo lidé, kteří mají moc.
Ale tento postoj nezastávali jen oni. Spousta obyvatel měst, a dokonce i umělci a intelektuálové v německém císařství byli roku 1914 pro válku, protože doufali… v co vlastně tolik doufali? „Válka! Válka je očista a osvobození,“ psal na počátku bojů Thomas Mann, který dostal Nobelovu cenu za literaturu.
Takový postoj nám dnes připadá naivní, ale v té době si jeho zastánce jistě nepředstavoval miliony lidí, kteří umírali v zákopech, dusili se při útocích bojovými plyny a nemohli se vyrovnat s válečnými duševními traumaty. Dnes už my nebo naši rodiče a příbuzní známe příliš dobře strašnou tvář války, takže se těžko smiřujeme s představou, že se vůdci evropských národů rozhodnou jako v roce 1914 přerušit vyjednávání a bezhlavě uvrhnout své země do válečných hrůz.
Na počátku 20. století však byl militarismus v Evropě a zejména v německé společnosti hluboce zakořeněný. V současném spolkovém Německu to však už neplatí. Je to úplně naopak – Německo zrušilo roku 2011 povinnou vojenskou službu a armáda má velké potíže, když se snaží nabírat mladé vojáky.
Cesta Evropy k míru byla velmi namáhavá. Většina lidí, kteří se zúčastnili vyjednávání před 1. světovou válkou, byli starší muži ze šlechtických rodů s dlouhou vojenskou tradicí. Dnešní demokraticky zvolené evropské vlády zastupují velmi odlišné vrstvy společnosti - mladé i staré lidi, muže i ženy. V roce 1914 neměly ženy volební právo a dnes je velmi oblíbenou německou ministryní obrany matka sedmi dětí Ursula von Leyenová.
Podobnosti mezi lety 1914 a 2014 samozřejmě existují, ale od té doby se mnoho změnilo. Německo a jeho sousedé se poučili z dějin a nyní v nich rozhodují zastánci demokracie a svobody vyjadřování. Z někdejších nepřátel se stali přátelé, kteří se sice hádají, ale stále jsou to přátelé. Politika se tvoří v demokratických institucích, jako je Evropská unie a Organizace spojených národů. Jednání v nich vždycky neprobíhá lehce, ale je to daleko lepší než v roce 1914, kdy tyto instituce neexistovaly.
Trvalý mír nezajistí válka, ale smíření, pochopení a neustálé vyjednávání. V Evropě s tím lidé většinou souhlasí, přestože cesta k této shodě trvala dlouho. Neměli bychom na to zapomínat, protože rok 2014 je nejen okrouhlé výročí začátku 1. světové války, ale i zahájení druhé světové války, pádu berlínské zdi a rozšíření Evropské unie na východ. Léta 1914, 1939, 1989 a 2004 připomínají, že kdysi nepřátelským zemím se podařilo vyplnit sen o sjednocené Evropě.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
