Je libo "brzoglas"?

Třetinu chorvatského území tehdy ovládali krajinští Srbové, do počátku 90 tých let spoluobčané Chorvatů. Srbové se ale odmítli smířit s tím, že se Chorvatsko rozhodlo pro samostatnost a jejich původní země, tedy Jugoslávie mizí, stejně jako srbochorvatština, do té doby jazyk, považovaný za společný oběma národům.

Srbové po staletí v psané formě jazyka upřednostňovali cyrilici, zatímco Chorvati latinku, a co se týče občanů Bosny a Hercegoviny, ti používali obě abecedy. Jenže nacionalisté všech stran učinili vzájemnému porozumění, a to zdůrazňuji, nejen tomu jazykovému, přítrž. A z ekavského, jekavského, ikavského a dalších dialektů, které se někdy odlišovaly i slovíčky, aniž by to ale bránilo komunikaci a porozumění, se začaly stávat nové jazyky. A pokud se tvůrcům obnovených forem jazyků, nutno říci, že zejména v Chorvatsku byla tato tendence v době prezidenta Tudžmana velmi silná, zdálo, že je výraz příliš podobný tomu původnímu srbochorvatskému, vznikl zcela nový. Nebo se začaly používat archaismy, které v průběhu desetiletí srbochorvatštiny upadly v zapomnění.

A tak se ze srbského slova helikopter- vrtulník, stal zrakomlat, tedy česky předmět, tlukoucí zrak, tedy chorvatské slovo, nahrazující srbský vázduch, tedy vzduch. No a když obyvatel Záhřebu zatoužil po komunikaci, měl možnost použít například "brzoglas," což v doslovném překladu znamená v češtině rychlý hlas. Ty z vás, kdo si myslí, že se na jih od nás komunikuje jakýmsi rychlostním přeřváváním asi zklamu, neboť jsem jim právě popsal novochorvatský výraz pro telefon. No a když jste šli v Záhřebu na poštu, měli jste možnost poslat známým brzojav, což je výraz , který popisuje předmět, v češtině, srbštině a dalších jazycích známý jako telegram. Zní to možná neuvěřitelně, ale tato staronová chorvatská slovíčka byla úředně prosazována v hlavních sdělovacích prostředcích, i když úspěch tohoto postupu byl pochybný. Moje záhřebská bytná Nadja mne totiž při mnoha debatách ujišťovala, že navzdory všemu hodlá až do své smrti telefonovat, k čemuž bude vždy používat telefon, nikoli rychlohlas. V podobném duchu se vyjadřovala většina dotázaných.

O mnoho lépe to nedopadlo ani v sousední Bosně a Hercegovině. Vždy, když jsem jako novinář telefonoval na úřady do Sarajeva, ptal jsem se jako člověk, který se snažil do tajů balkánského jazyka proniknout za pomoci české učebnice srbochorvatštiny pro samouky, zda v úřadu mluví srbochorvatsky. Byl jsem většinou zdvořile poopraven, že jsem v metropoli Bosny a Hercegoviny a tudíž se tam hovoří bosensky. K tomu se ale hlásili výhradně bosenští Muslimové. Jejich spoluobčané srbské a chorvatské národnosti trvali na tom, že mluví srbsky, respektive chorvatsky, ačkoli jazyk sarajevanů, bez ohledu na národnost, byl bez jakýchkoli rozdílů.

Ačkoli se už ve Švejkovi mluví o Bosňácích, začali se k tomuto pojmu hlásit bosenští Muslimové znovu až v průběhu občanské války. Odmítali zavedenou praxi, která je označovala za jugoslávské Muslimy na základě jejich islámských kořenů. A tak se v polovině 90 tých let začali nazývat Bošňjaci. Na světě byla bosenská národnost, která se ale nyní prosazuje i na území Srbska. Tamní Muslimové, kteří většinově obývají oblast Sandžak v okolí města Novi Pazar se totiž začali označovat podle vzoru svých souvěrců z Bosny za Bosňáky, kteří i na území Srbska mluví- jak jinak než - bosensky. K velké nevoli srbských nacionalistů z Radikální strany. Ti mimo jiné požadovali demisi ministra školství za to, že bělehradská vláda, ve snaze vyhovět celoevropským standardům, co se týče jazyků menšin, připustila, že sandžačtí Muslimové nyní úředně uvádějí jako svou mateřštinu bosenštinu.

Zdá se vám to složité? Máte pravdu, je, stejně jako celý Balkán. Ale každý národ má svou historii. I když ani to není v současné chvíli v bývalé Jugoslávii zcela pravda. Zatímco Srbsko a Bosna mají ve slovnících jazyků, ať už je nazveme jakkoli, výraz istorija, Chorvati dnes používají místo něj slovo "povijest."