Ať je každá škola školou, která dokáže podpořit děti nadané i znevýhodněné, přeje si ředitelka programu Varianty

Zdánlivě nejsnadnějším řešením je tzv. spádová škola, která bývá nejblíže bydlišti. Část rodičů chce ale svým potomků dopřát „něco lepšího“, a tak děti vozí třeba hodinu do jiné školy.

Ředitelka vzdělávacího programu Varianty ze společnosti Člověk v tísni Petra Skalická by si přála, aby každá škola byla školou, která dokáže podpořit děti nadané i znevýhodněné.

„Je to pochopitelně tak, že zvlášť ve velkých městech a především v Praze si rodiče školu vybírají. A také je trend, že vzdělanější rodiče častěji vybírají školu. Nedokážu odpovědět úplně jednoznačně: Dejte dítě do nejbližší školy, zvlášť v Praze, protože vím, že když se mě ptají někteří známí, že sama se jim snažím poradit podle toho, co vím o té škole, jak funguje a jak je schopna reagovat na individuální potřeby dětí,“ dodává Skalická.

Rodičům doporučuje, aby se do školy šli podívat s dítětem, strávili tam třeba půl dne a zjistili, jak je škola přátelská a vstřícná.

„Jsem zastáncem toho, aby nikdo a zejména ne nějaký aktivista nějaké neziskové organizace, radil nebo dokonce rozhodoval za rodiče, kam mají dát své dítě. Náš systém, kdy spádová škola dítě musí přijmout, ale rodiče si mohou vybrat jakoukoliv jinou, mi přijde dostatečně vstřícný a ničemu nevadí,“ myslí si expert ODS na vzdělávání a bývalý ředitel elitního gymnázia PORG Václav Klaus mladší.

Tvrdí, že jinde ve světě musejí děti povinně chodit do spádové školy. A například ve Spojených státech se proto školy liší jedna od druhé.

Petra Skalická oponuje, že rodiče se na pracovníky programu Varianty sami obracejí a ptají se, jak vybrat školu. Do budoucna by školský systém měl podle ředitelky směřovat víc ke spádovosti. Jak dodává, škola má vzdělávací a komunitní roli:

„Není to jenom o tom, co se děti ve škole naučí, ale také o tom, s kým se ve škole setkávají. Naše společnost je rozmanitá, stále více multikulturní a já si myslím, že je dobré, aby se děti už odmala setkávaly s rozmanitostí prostředí. Tuto zkušenost jim nic jiného nezprostředkuje.“

Václav Klaus mladší říká, že školy ve vilových čtvrtích a tam, kde bydlí bohatí a vzdělaní lidé, jsou jiné než například v Chánově.

„Bezpochyby je úkolem státu se snažit vytvořit prostředí, aby se školy měly zlepšovat. Ale opatření, o kterém mluví paní Skalická, vedou k pravému opaku. Školy, které se snaží, zavádějí jazykovou výuku, počítačovou a jinou, aby přilákaly rodiče, a ve chvíli, kdy to budou mít jisté, kdy k nim přijdou děti z určeného spádového okrsku, tak se na to vykašlou a celková úroveň vzdělávání spíš poklesne. Já bych to tak dělal, kdybych byl ředitelem. Kdybych měl ty děti jisté, spočítal bych, kolik jich tam přijde, kolik jich tam bydlí a mám zajištěnou klientelu, a proč bych se honil, že,“ uzavírá odborník občanských demokratů.