Je důležité míti Lenina?

14. březen 2007

Někdy počátkem března se předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip nechal na zasedání ústředního výboru kompartaje slyšet v tom smyslu, že by se komunisté měli vrátit k marxismu, k Vladimíru Iljiči Leninovi a měli by též (komunisté) být připraveni stanout v čele eventuálních revolučních procesů.

Jeho výroky se nějakou chvíli zabývalo protiextrémistické oddělení policie, ale před několika dny to zkoumat přestalo. Trestní stíhání nebylo zahájeno, neboť - jak pravila mluvčí příslušného odboru paní Kosinová: "Nebylo zjištěno, že by se mohlo jednat o podezření z trestného činu."

V uplynulých dnech se chvilku v médiích diskutovalo o tom, co to vlastně je za slovo ta "revoluce"? Zda se, kdy a jak, v jakých souvislostech a konotacích může či nemůže používat, a tak dále.

V rámci kolem nás všeobecně pučícího a vzkvétajícího relativismu se ty debaty točily kolem významu pojmu "revoluce", přičemž komunisté argumentovali v tom smyslu, že tu máme revoluce všelijaké a ve všem možném, a nikdo za vyslovení toho slova není hnán před soud.

Jenomže tak hloupí nejsou ani komunisté, ani my ostatní, abychom totiž nevěděli, co to revoluce, hlavně v ústech představitelů KSČM a vyslovena společně se jménem jejich soudruha Lenina znamená.

Akademický slovník cizích slov, vydaný Akademií věd České republiky v roce 1998, uvádí pod pojmem "revoluce" hned zkraje toto (cituji): "zásadní změna, základní převrat, svržení starého a nastolení nového politického režimu, často násilnými prostředky" (konec citátu).

Kdyby policie občas dosáhla i na poličku se slovníkem, možná by z toho výroku, který obsahuje temnou narážku (ne-li výhružku), že by komunisté opět mohli stanout v čele revolučních procesů - které by (viz slovník) násilnou formou svrhly stávající politický režim a nastolily nějaký jiný - mohl mít polistopadový podnikatel v komunistické sutaně Filip nějaké větší oplétačky. Jenže, to bychom nesměli žít v zemi, kde platí přinejmenším pro politicky exponované představitele jiný policejní metr, než pro obyčejné plátce daní.

Nejenom proto stojí, řekl bych, za připomenutí, jak to vlastně s tím jejich soudruhem Uljanovem, řečeným Lenin, kdysi bylo:

Například v jeho sebraných spisech je možné se dočíst, a to už v textu z roku 1901, který se potom ovšem táhne celým jeho dílem, věty jako - "Násilí jsme se v podstatě nikdy nevzdali a vzdát se ho nemůžeme", nebo "Zeptáme se každého, jaký je jeho vztah k revoluci. Zda je pro nebo proti. Pokud bude proti, postavíme ho ke zdi".

Strašné na tom jejich soudruhovi Leninovi je právě to, že velice často používal neobyčejně násilnické a vysvětlující výrazy jako "ke zdi", "zastřelit", "vymýtit", "vyhladit" a podobně, přičemž jeho soudruzi to potom do slova a do písmene v miliónových počtech vykonávali. Celý koncept tzv. "diktatury proletariátu", který jejich soudruh Lenin vymyslel a zavedl, byl vymyšlen tak, aby jedinec neměl sebemenší šanci proti státu. To totiž jaksi dialekticky odporovalo samotnému leninskému principu pojetí vztahu státu a jednotlivce, kde občan prostě se státem splýval. Jen tak se, podle jejich soudruha Lenina, mohl stát bolševický (sovětský, komunistický) odlišit od prohnilé a k likvidaci určené "třídní společnosti". V leninské beztřídní společnosti tedy nemohl existovat nějaký jiný způsob existence jedince, který by zcela nesplýval se státem, s tou jedinou výjimkou, že by totiž onen jedinec byl tzv. "nepřítelem státu". ¨

A že takových byly (a tragickým způsobem už nejsou) desítky miliónů, to už nyní celý svět, s výjimkou Leninova soudruha Filipa ovšem, dobře ví...

Takto viděno je vskutku s podivem, že se jednak někdo vůbec umí ohánět jménem jejich soudruha Lenina, a že se dokáže vyjádřit na prahu jednadvacátého století tak, že by mělo být dobré vracet se k děsivým zkušenostem supervynalézavého teroristického režimu z dob nástupu bolševiků k moci v Rusku. A za druhé, je stejně podivné, že to soudruhům soudruha Lenina dokáže se železnou pravidelností procházet. A za třetí, což mě osobně vadí nejvíce, to slovo "revoluce" v ústech komunisty Filipa zcela neochvějně míří na naše děti, na ty -náctileté, které rády revoltují a nemají zkušenost svých rodičů. Nedostatečně poučeny povrchními výklady dějin v našich školách pak mohou snadno začít s Leninovým soudruhem Filipem revoltovat - a pak už přijde po Leninovi Stalin a Gottwald a Berija a - pak už bude pozdě...

Jestli si tu náhodou tím shora zmiňovaným relativismem ta naše svérázná cesta k demokracii nekope takový hezký a útulný hrobeček.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Martin Schulz
Spustit audio