Je důležité mít Filipa?

Uznávám, že v naší společnosti, která se pitváním nejmodernější minulosti zabývá jen velice nerada, má informace o tom, že současný šéf komunistů podepsal závazek ke spolupráci s StB asi tak stejnou razanci jako - variováno volně podle Daniela Charmse - zpráva o tom, že nějaká bába na Národní se vyklonila z okna a - nevypadla, takže pes ani neštěkl. Nicméně tak legrační to zase není.

Ta hlavní potíž je - podle mého - v tom, že předseda KSČM má v ruce soudní glejt, potvrzující, že agentem StB nebyl a přes takový papír v téhle zemi žádný morální vlak nejede.

Bylo by nejspíš nutné nějakou silou mocí vrátit Vojtěcha Filipa k soudu a nějak ho, ve světle "nových" důkazů znovu pře-soudit. Pochybuji ovšem, že je to možné.

Problém je stále týž jako v mnoha jiných případech, ve kterých jde o soudní zjištění spolupráce toho kterého občana s StB. Soudy, jak známo, se drží litery zákona jako, jako, inu jako - řekněme - kečup košile a existuje-li sebemenší možnost zpochybnit něčí spolupráci s komunistickou tajnou bezpečností, rády tak činí.

Navíc - ministerstvo vnitra jeví podivuhodnou tendenci k tomu, že rádo a ochotně prohrává tato soudní líčení, v nichž bývá stranou žalovanou. Jako by tu existovala jakási nepsaná celospolečenská dohoda, že "estébáctví" je soukromou záležitostí nižších vrstev - čti "veřejnosti" - zatímco v okamžicích, kdy se týká nějaké té veřejněji známé osoby, nedej Bože politika, stává se věcí natolik nezajímavou, že ani soudy se neobtěžují nějakým důslednějším pátráním po všech možných důkazech.

Jak jinak je možné, že onen dokument, který veřejnost předložil senátor Mejstřík, tedy ten smutně proslulý "vázací akt" či "závazek" ke spolupráci s tajnou policií se objevil až před několika dny a nikoli v době soudního líčení, pře kterém byla Vojtěchu Filipovi potvrzena jeho estébácká nevinnost? To přeci vypovídá nikoli jen o tom, že existuje jakási dvojí pravda, tedy že předseda Filip byl i nebyl agentem StB, ale zároveň i o tom, že nezpochybnitelný výrok soudu může být zatraceně nesprávný. A to je na celé té věci asi nejvíc zarážející.

Jistě, dá se na to standardně cynicky odpovědět tím, že u soudu nejde o pravdu či spravedlnost, neb ta dáma s páskou přes oči jen váží důkazy. To však zpětnovazebně vyvolává nemalou tíseň, co se týče fungování justice. Možná ale, že se mýlím. Možná už jsou ty tam doby, kdy byla spolupráce s někdejší tajnou policií považována za prohřešek proti nějakým morálním normám. Možná, že morálka je už skutečně neslušné slovo, které se do dnešních dnů nehodí. Možná, že už je jedno, jestli osoba se zpochybnitelnou minulostí ohledně pragmatické a kariéristické spolupráci s StB, a tedy se zpochybnitelným osobním kreditem může klidně stanout na jednom z nejvyšších ústavních postů v téhle zemi.

A právě přesně tohle se v nejbližších okamžicích může klidně přihodit - komunisté usilují o jedno z místopředsednických křesel v Poslanecké sněmovně a Vojtěch Filip na něj bezpochyby míří.

Nějak vnitřně cítím, že by to pro republiku nemuselo být právě výhodné. Ovšem zároveň nějak vnitřně cítím, že moje tíseň z takového vývoje na špičce naší politické scény je jen mojí soukromou záležitostí.

Soud řekl, že Vojtěch Filip s StB nespolupracoval, bába na Národní se naklonila z okna a nevypadla. Zeměkoule se točí dál...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání