Je chorvatský prezident Mesič skutečně velezrádce?

Mezi hlavou státu a chorvatskou katolickou církví probíhá už několik týdnů ostrý spor. Chorvatský prezident se vyslovil proti tomu, aby v prostorách státních institucí nadále byly katolické kříže. Svůj názor obhajuje tím, že Chorvatsko je sekulární země a proto by ve veřejných institucích neměly být symboly jediného vyznání, v tomto případě katolického. Dodává, že občané země nejsou jen katolíci, ale i pravoslavní, protestanti, muslimové, židé nebo ateisté. Do škol kasáren, policejních stanic vládních a samosprávných institucí patří podle prezidenta jen státní vlajka, nebo znak. Když 5. srpna vrcholní představitelé Chorvatska v Kninu slavili Den vítězství, prezident Mesič měl hlavní projev. Nikdy by si nedovoloval zpochybňovat výklad Vlastenecké války, jak v Chorvatsku nazývají konflikt s etnickými Srby. Do pozice ještě většího vlastizrádce se dostal proto, že se odmítl v kninském kostele sv. Antonína účastnit slavnostní katolické mše. V řadách kléru vyvolal ještě prudší vlnu nevole proti své osobě.

Když Hlas koncilu zveřejnil zmíněný úvodník, žádal Stipe Mesič omluvu. Šéfredaktor Hlasu koncilu Ivan Miklenič odpověděl, že chorvatský prezident může svou obranu publikovat v rubrice Názory čtenářů. Ta se ale v Hlasu koncilu objevuje zřídkakdy. Prezident odmítl.

Konflikt by možná nenabral takového rozměru kdyby nebyly tak blízko prezidentské volby. Stipe Mesič v nich kandidovat nemůže, protože už byl ve funkci dvakrát po sobě. Chorvatská ústava v takovém případě další kandidaturu nepřipouští. Místo omluvy, nebo alespoň vysvětlujícího komentáře se v úvodníku nejnovějšího čísla Hlasu koncilu objevuje v uvozovkách"doporučení" redakce, jaký by příští chorvatský prezident měl být. Objevují se tam znovu sice nepřímé, ale nelichotivé narážky na současnou hlavu státu.

Cituji z úvodníku. Příští chorvatský prezident by neměl být psychicky labilní. Měl by především milovat Chorvatsko a prosazovat jeho zájmy. Tak si přeje mlčící většina obyvatel země. A měl by se zasazovat o demokratizaci Chorvatska. A neměl by být bývalým členem Svazu komunistů. Zkrátka úvodník popisuje, kdo by v Chorvatsku být volen hlavou státu neměl.

Podle Ivana Mikleniče, šéfredaktora Hlasu koncilu, způsobili v Chorvatsku vše špatné, včetně probíhající hospodářské krize levičáci a kryptokomunisté. Ti prý vládnou v zemi od vyhlášení nezávislosti na Jugoslávii téměř 20 let.

Podobné tvrzení je nejen naprosto lživé, ale krajně nekorektní k prezidentovi. Mesič sice býval komunista, nicméně byl za účast v chorvatském jaru, období, které je někdy srovnáváno s naším Pražským jarem, vězněn. On byl ve vedení Chorvatského demokratického společenství na počátku srbsko chorvatské války v roce 1991. Nakonec proslul jako symbol obrany Chorvatska, když se v lodním konvoji snažit jugoslávské federální armádě bránit v tom, aby bombardovala Dubrovník.

Zlomový moment v jeho vztahu s Tudžmanem nastal v roce 1994. Tehdy Mesič poukázal na fakt, že Tudžman se srbským prezidentem Miloševičem, alespoň podle tehdejší rétoriky největším nepřítelem Chorvatska, dohodli na rozdělení Bosny a Hercegoviny. Poté se z Mesiče stal odpadlíkem a personou non grata. Útok Hlasu koncilu je směšný i proto, že od roku 1990 vládla v zemi Chorvatská demokratická unie, původně nacionalistická, nyní spíše strana pravého středu. Tvrzení, že v Chorvatsku vládne skupina, cituji levicových "kryptokomunistů" je proto nesmyslná. Stejně jako to, že zmíněná skupina zaujímá veškeré klíčové posty v hospodářství. Většinu z něj si v uvozovkách "zprivatizovala" v době války a těsně po ní dvousetčlenná skupina Tudžmanových nejbližších souputníků. Stipe Mesič byl prezidentem zvolen dvakrát. A to ve zcela demokratických volbách. Především proto, že je silnou osobností, která má respekt nejen doma ale i v zahraničí.

A poněkud přitažené za vlasy je i srovnávat záměr odstranit katolické symboly ze státních institucí s aktivitami bolševiků. Cituji profesora záhřebské Katolické bohoslovecké fakulty Adalberta Rebiče, který varuje: Kdokoli nechal odstraňovat symboly ať to byl Lenin, Stalin, nebo Tito, špatně skončil. Hlas koncilu se jednoznačně postavil na stranu Chorvatska minulosti. Zmíněný týdeník zneužil válečných veteránů, frustrovaných lidí a hospodářské mizérie, aby obviňoval z vlastizrady Stipe Mesiče. Politika, který vyvedl zemi z izolace, do které se na konci vlády Franja Tudžmana dostala.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .