Je Česko nejdekadentnější zemí světa?

Proč zrovna my se chlubíme takovým smutným prvenstvím? Jak učit český národ odpovědnosti?

„Situace u nás je alarmující. Chování k návykovým látkám se zhoršuje. Malé děti začínají pít a kouřit, drogy jsou volně dostupné na školách,“ uvedl v Pro a proti psycholog Jeroným Klimeš.

Konzumace alkoholu a kouření dětí se u nás toleruje. „Jsou to rodiče, kdo nad tím mávne rukou.“

Problém je v nedostatečném dodržování zákonů. „Nejde o výši trestu za nedodržení zákona, ale o pravděpodobnost postihu. Když bude postih důsledný a pravidelný, lidé budou zákon dodržovat. V Česku se zákony nedodržují, jen se vyhlašují nahlas.“

Klimeš: „Nemůžeme nekontrolovat chování občanů. Musíme kontrolovat děti do 18 let, firmy, které se snaží lidi učinit závislými. Určitá regulace je nutná, otázka je, jak velká regulace má být a ve kterých oblastech ji nastavíme.“

Výsledky průzkumu agentury Bloomberg považuje lékař a bývalý poslanec Boris Šťastný za nesmysl. „Slovo dekadence z latinského decadentio znamená rozklad. Jsme tedy v rozkladu? Nejsme.“

Šťastný: „Stát by měl dát prostor zletilému jedinci, aby se sám rozhodl. Stát může kontrolovat kvalitu výrobků, upozorňovat na jejich škodlivost, možnost vzniku závislosti, z legalizace návykových látek může vybírat daň.“

Ochrana před návykovými látkami musí začít v rodině. „Legislativa je dostatečná. Pokud chce někdo úlohu rodiny přenášet na stát, dělá velkou chybu. Je to farizejství.“

Prodej alkoholu mladistvým v restauracích by měly vyřešit sankce vůči provozovatelům. „Sankce mají být tak tvrdé, že když někdo prodá dítěti alkohol, zaplatí tučnou pokutu.“

Podle Borise Šťastného je třeba chránit občana tam, kde mu hrozí pasivní kouření. Zároveň odmítá úplný zákaz reklamy na cigarety. „Ten by vedl k tomu, že by nebylo možné rozlišovat jednotlivé značky cigaret.“