Jde o "Respekt"

Novým majitelem se stal zámožný investor a čerstvý majitel OKD Zdeněk Bakala. Řízením strategie týdeníku pověřil Miloše Čermáka, známého čtenářům Lidových a Hospodářských novin známy. Ten se ocitl v konfliktu s redakcí, která chtěla jako jeden muž dát výpověď. Záležitost se zauzlila, uvažuje se o někom jiném, nejspíš o Martinu Šimečkovi, někdejším slovenském disidentovi, což je zajímavý nápad. Nechme se překvapit.

Věc se mě, čtenáře Respektu, samozřejmě týká. Debaty o ní mě zajímají, ale vím toho o ní málo. O výši každoroční ztráty i celkového dluhu jsem slyšel v kuloárech, nevím, zda na to spolehnout, ale věřím, že Respekt je velmi pasivní. Příjmy pana Schwarzenberga jsou asi nižší, než veřejnost předpokládá, proto není spravedlivé žádat po něm další oběti. O motivech pana Bakaly nic nevím. Nemyslím, že by chtěl Respektem zbohatnout, k tomu má vhodnější prostředky. Asi z něho nechce udělat další Reflex, Cosmopolitan nebo dokonce Spy. Spíše prý, jak tvrdí Alexander Tomský, něco jako Spectator nebo Economist. Nevím, proč vsadil na pana Čermáka, o němž tuším na základě jeho textů, že dosud není zralou novinářskou osobností. - Zato vím, že takové věci, tj. přátelské či nepřátelské převzetí firmy (včetně časopisu), se dějí. Já mám ale na mysli něco jiného.

Respekt se za 16 let zřetelně vyprofiloval. Sám vnímám naši mediální scenérii jako dosti odosobněnou, anonymní. Jen docela málo médií má zřetelnou tvář. Mezi ně patří právě Respekt. Při svém konzervatismu vnímám občas jeho počínání jako fanfarónské, ale nemohu mu upřít věrohodný étos, jaký se jinde hned tak nevidí. Co mi tedy tane na mysli, je toto: tento týdeník objevující a nastolující nová témata, jdoucí často "proti srsti", ale právě proto významná, nenašel odezvu, která by ho - stručně řečeno - uživila. Stalo se mi opakovaně: kvůli jistému článku jsem půjčil výtisk komusi, koho zaujal nejen článek, ale celý Respekt; ale už ho nenapadlo, že by se stal abonentem! To mi cosi říká nejen o Respektu, ale i o nás, tj. o veřejnosti.

Veřejnost je velký bezobratlý organismus. Je-li (promiňte mi ten výraz) zabedněná, nemá smysl ji moralizovat. Nezbývá než ji probouzet. Buditelství ale nelze nařídit, nainstalovat, je to takříkajíc dar od Pána Boha (právě tak nelze naplánovat, kolik bude mít národ básníků). Jedním z mála takových budíčků byl i Respekt. Jak vidno, nepovedlo se. Je to technologický problém? Anebo svého druhu tragédie?

Možná obojí. Co s tím? Panu Bakalovi lze připomenout velkorysost renesančních papežů: věnovali měšec dukátů bohémskému malíři, ať s tím naloží, jak chce. Zatáhnout sekyru dvaceti miliónů dluhu a každoročních ztrát Respektu a dál se nestarat? On by na to určitě měl. To ale odporuje ekonomické racionalitě, o níž nelze říci, že je nesmyslem. Takže nevím. Nevím a trnu. Nezbývá mi, než se nechat překvapit.

Končím několika slovy o občanské kuráži. Kdo neví, koho volit, protože ho tzv. velké strany zklamaly, není bez šance. Může to risknout a dát hlas straničce, která je slibná. Kdo je otrávený mediální atmosférou, může podpořit jiskřivé periodikum tím, že si ho předplatí. Těch, kdo skuhrají, je mezi námi dost. Protiváhou tzv. blbé nálady je - kuráž.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .