Jaroslav Šonka: Motorky a dozor

Při svých studiích v archivu východoněmecké tajné služby Stasi jsem se musel prokousat několika objemnými balíky dokumentů, které si vyměňovaly tajné služby východního Německa a Československa. A dohled nad fanoušky závodů motorek byl opravdu důkladný.

Nejdříve se obě služby sešly a onen dozor si naplánovaly. Vlak, dálnice, kempy. Pak si vyměňovali nashromážděné informace, což vedlo i v následujících týdnech k výslechům a důtkám. O co šlo? Kdokoli v tzv. Východním bloku opustil svou zemi, myslel si, že bude volnější. Tak psali lidé z letovisek u Baltu Lídě Rakušanové do Svobodné Evropy v Mnichově, východní Němci se v Karlových Varech scházeli se západoněmeckými příbuznými, atd. Ale pozornosti "spřátelených služeb", tedy tajných policií obou států, neunikli. Dnes se na to ovšem zapomíná. Některé zabavené dopisy kolegyně Rakušanové jsem měl podle záznamů na svazcích v ruce jako první.

Soudruzi z StB a Stasi pak dlouho řešili podstatné problémy. Například co dělali návštěvníci brněnských závodů v opilosti. Do jaké míry je vyslovení kritických poznámek vůči "nejlepšímu zřízení v historii Německa", čímž byl myšlen východoněmecký režim, důsledkem konzumace alkoholu, jak také tento alkohol může ovlivnit přátelství lidu v obou zemích. Po návratu z Brna se odreagovaní východní Němci - jistě často s překvapením - setkali s kritickou reakcí služebně zodpovědných kádrováků. A dodnes se mohou dočíst o tom, kdy a kde byli, co tam dělali, a kolik a jakého piva vypili. To dnešní návštěvníci budou mít za pár desítek let s přesnou rekonstrukcí vlastní biografie větší problémy. Nikdo jim při tom nepomůže.