Jaroslav Jírů: Krize ruských oligarchů

A protože neštěstí nechodí nikdy samo, postihla je hned dvakrát. Poklesem hodnoty anglické libry, která v poměru k euru ztratila celou pětinu hodnoty - a strmým pádem cen nemovitostí. Odhaduje se, že ruští oligarchové ztratili úhrnem 155 miliard liber a to už je i pro tyto velmi bohaté pány citelné. A protože Angličané nadevše milují tabulky, zde jedna je:

Roman Abramovič, majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea, přišel o více než třináct miliard. Věřím tomu: díval jsem se na něj při televizním přenosu utkání Chelsea-Manchester United. Seděl zachmuřený, posmutnělý. Jeho druh v neštěstí, Ališer Ustanov, největší akcionář londýnského Arsenalu, je nyní lehčí o sedm a půl miliardy. Údajně nejbohatší Rus na světě, Oleg Deripaska, přišel o téměř deset a půl miliardy liber. Podle údajů známého magazínu Forbes zmizí ze seznamu největších boháčů světa v roce 2009 celá polovina Rusů.

Ruští oligarchové žili na vysoké noze, snad proto, že pocházejí z velké země: půjčovali si velké částky od bank a rušili svými nemovitostmi. Banky nyní dílem zkrachovaly, dílem vymáhají tvrdě úroky, aby se zachránily. Nepříznivé ovzduší, jen co je pravda. A tak oligarchy čeká přinejmenším změna životního stylu.

V jejich světě se často používá termín "voskresnij (tedy nedělní) muž". Oligarcha podniká v Moskvě, v pátek nastoupí do letadla a letí do Londýna strávit posvátný víkend s manželkou a dětmi. Trochu se to teď prodraží, manželky jsou často finančně náročné a mnoho oligarchů prý přemýšlí, zda není ekonomicky výhodnější a zábavnější zůstat alespoň dva víkendy v měsíci se skromnější ruskou milenkou. Nemusí se také létat v první třídě, stačí ta ekonomická. Návstěvy na dražbách ruského umění v Sotheby´s nebo Christie´s se prý teď také stanou vzácnějšími. Pravda ale je, že se to týká zejména těch méně zámožných, jimž se říká "minigarchové".

Nataša Suvajeva, redaktorka v ruštině vycházejícího Londýnského kurýra soudí, že ruský, v Londýně žijící oligarcha je jako jev blízký vymizení, zůstane prý jen několik nejbohatších. Bude se šetřit - a mohlo by se tedy zdát, že krize je přeci jen k něčemu dobrá, protože naučí rychlokvašené a poněkud podezřelé podnikatele skromnosti. Ale cosi mi říká, že se to ukáže jen jako zbožné přání...

Autor je novinář