Jana Jochová: Jesle jako genderový experiment
Ministerstvo práce a sociálních věcí chystá „revoluční“ novelu v institucionální péči o malé děti.
Dříve těžce vybojované dětské skupiny, které se staly vítanou flexibilní službou pro rodiče na hlídání svých dětí, hodlá přejmenovat novelou zákona na jesle. Tím si šikovně zajistí právní rámec svého projektu mikrojeslí, který nyní běží v rámci experimentu.
Čtěte také
Součástí jeslí ale není jenom hlídání dětí pro rodiče, kteří to potřebují, ale také Plán výchovy a péče. Ten na rozdíl od dětských skupin nabral zajímavý směr, o kterém ale ani rodiče, svěřující děti jeslím, nic netuší a který se dětských skupin zatím netýká. Po schválení novely by ovšem mohl.
V roce 2017 vznikl z operačního fondu Zaměstnanost materiál nazvaný Plán péče a výchovy v mikrojeslích, který se stal oficiální součástí Příručky, kterou MPSV vyvěsilo na webu jako manuál ke zřizování mikrojeslí.
Paní ministryně Maláčová oficiálně jesle vydává jako prostředek dostupného hlídání, aby se ženy mohly co nejdříve po rodičovské dovolené vrátit do práce, pokud toto potřebují. Metodika výchovy ale už zdaleka není jen o hlídání, ale o jasném formování dítěte, které vychází z ideologicky genderového podhoubí.
Matka hornice, otec ošetřovatel
Většina české veřejnosti sice pořád ještě považuje za špatný vtip, když poslední dobou i ze seriózních zdrojů slyší, jak se v zahraničí omezují a upravují klasické pohádky a že mnohé celebrity vychovávají své děti tak zvaně genderově neutrálně – tedy pro jistotu svému dítěti ani neřeknou, jestli je to kluk nebo holka, ale dopřávají mu falešnou svobodu zjistit a rozhodnout se samo, čím vlastně bude.
Čtěte také
Veřejnost a odborníci se pak diví, jak prudce ve světě narůstá procento dětí, které si už nejsou jisté svou identitou – tedy neví, jestli jsou chlapečci nebo holčičky. U nás se s tím zatím nesetkáváme nijak často, a tak nad tím lidé jen mávají rukou a myslí si, že nás se to ještě netýká.
To si ovšem ještě nepřečetli oficiální Plán výchovy v mikrojeslích, který bez jakékoli konzultace se širokou veřejností možná přejde i na dětské skupiny, pokud se tedy přejmenují na jesle.
Tato metodika u nás klasické pohádky sice ještě nezakazuje a zatím jen měkce hovoří o potřebě vhodně je doplňovat pohádkami z jiných kulturních okruhů a čtením příběhů, ve kterých se už ovšem mají vyskytovat různé modely rodiny. Tím se myslí i to, že dítě má mít dvě matky nebo dva otce, jak se píše v doporučené literatuře z oficiálního lesbického nakladatelství Lepress, nebo že matka je hornice a otec ošetřovatel.
Čtěte také
Metodika totiž dále vyzývá k potírání předsudků o mužích a ženách, k bourání stereotypního rozdělení rolí mezi muži a ženami. A také se věnuje výběru hraček a vhodných her.
Hračky nesmějí být jen pro kluky či jen pro dívky a při hrách nemají být děti rozdělovány podle pohlaví, dokonce ani věku, protože to prý vede k vytváření hranic mezi dětmi tam, kde prý přirozeně nejsou a podporuje se tím prý stereotypní vnímání, že dívky a chlapci se na něco hodí víc jen na základě svého pohlaví.
Genderová ideologie se úplně oddělila od exaktních věd a svůj boj proti biologickému pohlaví dotahuje ad absurdum. Některé genderové ideoložky už nejsou ochotny připustit ani to, že biologické rozdíly v pohlaví skutečně ovlivňují lidské chování a chtějí vychovat nového člověka už od jeslí. Ty děti ale nejsou jejich.
Aby se tato metodika stala oficiálním státním dokumentem a státní oficiální linií, měla by tomu přece předcházet nějaká společenská diskuse, a ta tedy rozhodně neproběhla. Metodika se na webu objevila v neoficiální tichosti a novelou zákona se jen bez vědomí širší veřejnosti může dotknout velkého množství dětí, jejichž rodiče o tom nebudou mít ani tušení.
Je nevyšší čas otevřít debatu, jestli toto opravdu chceme.
Autorka je publicistka a předsedkyně Aliance pro rodinu
Reakce ministerstva práce a sociálních věcí:
Jak je uvedeno přímo v metodice, má pouze doporučující charakter a je určená primárně pro zřizovatele mikrojeslí, kteří spolupracují na pilotním ověření v rámci podpory z OPZ. Netýká se tak dětských skupin a ani se jich nikdy týkat neměla.
Metodika vychází z Rámcového vzdělávání programu pro předškolní vzdělávání a na jejím vzniku se podílely expertky z oblasti vzdělávání a péče o nejmenší děti. Pracovaly na ní například bývalá proděkanka Pedagogické fakulty UK Jana Kropáčková nebo Hana Splavcová, která je autorkou knih o péči o děti a desítky let se věnuje vzdělávání učitelek v mateřských školách.
Příručka rozhodně není zaměřená na to, aby z dětí dělala genderově nevyvážené osobnosti. Jde o materiál, který má rozvíjet u děti porozumění, toleranci a lásku k bližnému i k přírodě. Jsou v ní části, které děti učí toleranci ke starším lidem, zdravotně postiženým nebo třeba k lidem s jinou barvou pleti. Metodika také rozvíjí koncepty citlivého chování k přírodě.
Co se týče dětských skupin, ty se řídí vlastním zákonem. Ten skutečně stanovuje povinnost mít Plán péče a výchovy. Jak ale bude nastavený si určuje samotný zřizovatel. Není tedy pravdou, že by MPSV nutilo dětské skupiny k jakémukoli stylu výchovy. A jak bylo nastíněno v úvodu paní Jochovou zmiňovaná metodická příručka pro dětské skupiny nikdy nebyla určená a ani se neplánuje její povinné zavedení.
Nechceme, aby se po tvrzení paní Jochové rodiče začali bát dávat své děti do dětských skupin. Rozhodně je v nich nikdo neplánuje „převychovávat“. Každý rodič má možnost podívat se na Plán péče a výchovy u dané dětské skupiny. Většinou bývá na stránkách dětské skupiny. Je pak na jeho vlastním uvážení, jestli mu takové nastavení vyhovuje nebo bude hledat jinou dětskou skupinu.
Kristýna Křupková, tisková mluvčí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
