Jan Zahradil - česká ostuda?

13. červen 2003

Valery Giscard d´Estaigne byl v pátek oslavován i svými odpůrci. Sedmasedmdesátiletý bývalý francouzský prezident z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, zažil v politice velká vítězství i trpké porážky. Položil základy společné evropské měny, když v roce 1979 pomohl založit evropský monetární systém, který poprvé propojil směnné kurzy evropských měn. Prosadil i pravidelné schůzky šéfů členských států tehdejšího Evropského společenství, ale i přímé volby poslanců Evropského parlamentu.

Jeho překvapivá volební porážka v roce 1981 byla vysvětlována jeho odmítáním populistického podlézání voličům a jeho domnělou arogancí. Odpověděl po svém. V živém televizním vystoupení na rozloučenou si řekl co potřeboval a potom se zvedl a odešel ze studia. Kamera musela zabírat prázdné křeslo a Valery Giscard d´Estaigne se zapsal do dějin velkých politických odchodů.

Společně s bývalým německým kancléřem a svým velkým osobním přítelem Helmutem Schmidtem založili společnost Interaction Council, jejímž členem se na přímluvu dvou členů mohla stát jenom další bývalá hlava státu. V osmdesátých a na začátku devadesátých let patřila tato skupina politických veteránů z celého světa k nejvlivnějším mozkovým trustům, přinášejícím nová témata a pohledy do budoucnosti však ve všech oblastech mezinárodních vztahů. I evropský Konvent, evropská ústava, euro, zásadní reforma zemědělské politiky Evropské unie či liberalizace světového obchodu se v tomto kruhu diskutovali už před deseti či více lety.

Jeho zvolení za předsedu Konventu tedy mohlo překvapit jenom ty méně informované. V oněch šestnácti měsících práce na návrhu první evropské ústavy neměl příliš mnoho obdivovatelů, ale velkou spoustu kritiků a nepřátel. Jeho odpůrci však patřili stejnou měrou do tábora federalistů požadujících prosazení co nejrychlejšího sjednocování Evropy, ale stejně tak euroskeptiků, obviňujících ho z podléhání Bruselu. Když ho kritizovali často nevybíravě federalisté za pomalé a neodvážné tempo přeměn navrhovaných do ústavy Evropské unie, dal si vedle svého předsednického mikrofonu starou čínskou sošku želvy s dračí hlavou. Symbol pomalé zarputilosti.

Ve svojí závěrečné páteční řeči potom mohl prohlásit. Náš želví maskot ušel dlouhou cestu. Pomalu ale jistě, jak říkají tam odkud pochází, došel ke svému cíli. Vysloužil si obrovský potlesk a uznání i svých největších odpůrců. Jeho nejhlasitější kritik za posledních šestnáct měsíců, poslanec rakouských Zelených Andreas Voggenhuber, mu složil poklonu se slovy, zasloužili jste si moji skutečnou úctu. A další z kritických Rakušanů Hannes Fahnleitner řekl toto: My muži, kteří se doma chováme jako malí Giscardové - autoritativně, posedlí svým cílem a rozhodností, bychom se měli u velkého Giscarda poučit o tom, jak se chovat, abychom v budoucnosti dokázali věci přivádět k výsledkům.

Jan Zahradil nic z toho neviděl. Odešel jako jediný ze všech na protest proti tomu, že konečný kompromis nebyl podle jeho ideologické chuti. Občanská demokratická strana podle svého pátečního prohlášení, hodlá dokonce se svými výhradami seznámit vládu v oficiálním dopise. Měli by se ale nejdříve seznámit se skutečnými závěry Konventu, tak jak je Giscard d´Estaign představil v pátek na tiskové konferenci. Celý text návrhu ústavy je předložen diskusi zástupců vlád patnácti členských a deseti kandidátských zemí. Naprostá většina věcí, proti kterým euroskeptici vystupují, jako je například posílení společné obrany zahraniční politiky, resortu spravedlnosti či ekonomického rozhodování, bylo odloženo k dalšímu projednávání.

Jan Zahradil totiž asi nepochopil, že Konvent o ničem nerozhodoval. Vedl pouze diskusi a teprve její výsledky budou předloženy jako pouhé doporučení vládám, parlamentům a nakonec v řadě států i referendům v členských zemích. Evropa pětadvaceti se totiž musí zásadně lišit od dnešní patnáctky. Diskuse tedy pokračuje a bouchat do stolu a uraženě od něj odcházet do ní nepatří. Naštěstí to udělal jenom jeden ze sto pěti Evropanů. Naneštěstí byl z České republiky.

To nejhorší, co se může politikovi přihodit je, když jeho jednání vzbuzuje shovívavé úsměvy. Podle očitých svědků bylo naprosto převažující reakcí členů Konventu na zprávu o Zahradilově protestním odchodu pouze pobavené kroucení hlavou a poklepávání si na čelo.

autor: Jan Urban
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.