Jan Mrkvička z Člověka v tísni: „Ze skladů nic nezmizelo. Stali jsme se součástí ruské propagandy"

Jan Mrkvička mluvil o rozvojové pomoci Člověka v tísni
Jan Mrkvička mluvil o rozvojové pomoci Člověka v tísni

Ruská televize TVC odvysílala dokument o misi Člověka v tísni ve východoukrajinském Doněcku, odkud ji tamní separatisté na konci listopadu vykázali. Obvinila v něm nevládní organizaci ze špionáže a korupce. Nezisková organizace Člověk v tísni to důrazně odmítá. Tvrdí, že je transparentní a nestrannou organizací, která se nepodílí na žádných nelegálních aktivitách. Reportáž a způsob, jakým byla připravena, jsou podle ní typickou ukázkou propagandy.

Hostem Michaela Rozsypala je v Interview Plus Jan Mrkvička, ředitel humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni.

Podle Mrkvičky je jasné, že byl dokument někým zadaný. „Paní novinářka nejdřív přišla k nám do kanceláře a dělala rozhovory. Posléze, když k nám vtrhla dvacítka lidí v maskáčích a s kalašnikovy, tak tam byla s nimi, také v maskáčích a masce. Evidentně byla součástí celé té diskreditační kampaně proti nám,” myslí si.


Na východě Ukrajiny se snažíme pokrýt největší potřeby lidí, kteří v důsledku konfliktu ztratili práci nebo domy. Ty jsou na prvním místě, ať už se jedná o úplně rozbombardované rodinné domky, nebo děravé střechy paneláků. Jsou to taky vymlácená okna, spoustu lidí přišlo o přístup k vodě. Pak se zaměřujeme k těm, kteří nemají přístup k žádným penězům, to jsou často rodiny matek samoživitelek nebo dlouhodobě nemocní lidé, těm dáváme jídlo. Jan Mrkvička

„Nedali nám žádný prostor se vyjádřit, tedy ta novinářská práce rozhodně neprobíhala standardně,
bylo to celé udělané tak, aby vybarvili práci zahraničních organizací v nějakém světle. Stali jsme se součástí ruské propagandy, která zahraniční organizace osočuje ze špionáže dlouhodobě.”

V dokumentu padlo také obvinění z toho, že se některé zásoby Člověka v tísni dostaly na trh, mimo Doněck. To Mrkvička označuje za jistou lež.

„To je jedno z těch absurdních obvinění. Jen dostat ty věci do Doněcku je poměrně složitý proces, ty hranice jsou v zásadě zavřené. Skladová evidence, účetnictví, všechny kontrolní mechanismy jsou kontrolovány. Finance pro naši práci máme od britské a švýcarské vlády, Evropské unie a tak dále. Ti všichni nás pravidelně kontrolují. Z těch skladů nic nezmizelo, tím jsem si jistý.”

Program a finance kontrolují cizinci

Mrkvička říká, že momentálně má nezisková organizace na východě Ukrajiny desítky zaměstnanců. „Oficiálně pro nás ale v Doněcké oblasti nikdo nepracuje, protože cizinci byli vykázáni. A naši místní zaměstnanci nesmějí pracovat, takže jsou momentálně doma,” říká.

Zaměstnanci Člověka v tísni jsou převážně místní obyvatelé, poměr je přibližně jeden cizinec na deset místních. „Abychom měli jistotu, že nejvyšší management nepodléhá nějakým místním vlivům, do nejvyšších pater managementu pro kontrolu programu a financí stavíme cizince. Zrovna na Ukrajině jsme měli dva Poláky, Slovinku a Čechy,” vyjmenovává Mrkvička.

Místní nejsou sebevrazi

Obvinění ze špionáže a korupce, která padla v ruském dokumentu, Mrkvička jednoznačně odmítá s tím, že se nic takového ani nemohlo stát.

„Zaprvé tam máme ty cizince, kteří vše kontrolují, jsou tam každý den. Není možné, že by tam nějaký místní zaměstnanec dělal něco, o čem by ten nejvyšší management nevěděl. Dál tam probíhá velmi přísná kontrola vojenských složek a oni nejsou sebevrazi. Dělat něco takového by znamenalo, že půjdou do vězení, nebo ještě hůř. V tom prostředí panuje výrazná atmosféra kontroly,” tvrdí.

Podle něj má Člověk v tísni dost kontrolních mechanismů, aby se o případných nekalostech dozvěděl. „Stalo se nám, že jeden z místních nedával postiženému člověku celou částku, ale jen její část. My jsme to zjistili a neprodloužili s ním smlouvu. On nás pak dvakrát žaloval a my jsme dvakrát vyhráli soud. Tento člověk teď figuruje v ruském dokumentu,” vypráví Mrkvička.

„Seznamy nejpotřebnějších máme od tamních autorit”

„Nedokážeme pokrýt všechny potřebné, až na úplné výjimky to neděláme. Zjišťujeme, jak jsou domy postižené, jestli v nich lidé žijí, jestli se chtějí vrátit a jaká je jejich ekonomická situace. Tahleta kriteria porovnáme a z toho nám vypadnou ti nejpotřebnější,” popisuje postup selekce Mrkvička.

Obvinění z toho, že si potřebné v Doněcku vybíral Člověk v tísni podle svých kritérií, jsou podle něj nesmyslná. „Na Ukrajině jsme velmi úzce komunikovali s místními autoritami. I seznamy lidí, kteří jsou na tom primárně špatně jsme měli od nich, ty jsme si nevymysleli.”

Poslechněte si celé Interview Plus ze záznamu.