Jan Macháček: Vláda vzniká normálně

Samozřejmě novináři tu nejsou od toho, aby se jim práce politiků líbila anebo aby jí oslavovali, pokud politik opravdu něco výjimečně skvělého neprovede nebo nespáchá, což se zatím, jak známo, nestalo.

Ale to šíření otrávenosti z toho, že je program šitý příliš horkou jehlou a že je nekonkrétní či populistický, to je něco čemu nerozumím.

Začněme v ekonomické či fiskální rovině. Předčasné volby tuto zemi vykolejily z rozpočtově politického cyklu, s čímž samozřejmě souvisí i plány a priority hospodářské politiky, které rozpočet reflektuje.

Připravovaná vláda ale bude celý rok vládnout s rozpočtem někoho jiného. Sice pro rozpočet hlasovala, ale nemohla ho příliš ovlivnit. Normální vláda, která by vznikla z normálních voleb v červnu, by se snažila už některé programové priority dosadit do svého prvního podzimního rozpočtu, což tato vláda nemůže. Všechny zásadní parametry jako daně bude měnit nejdřív od 1. ledna 2015, vláda bude mít dost času leccos doladit i flexibilně přehodnotit až začne opravdu vládnout.

Další a důležitější faktory jsou pochopitelně politické. Je třeba spěchat, protože čím dříve přestane vládnout Zemanova a Rusnokova samovláda, která je nedemokratická, nezodpovědná a obtížně kontrolovatelná, tím lépe. Rusnokova vláda je stále aktivnější. Od září zadala zakázky bez soutěže ve výši 2,9 miliard korun, vyměňuje lidi ve státních podnicích, chce rozhodnout spor policejních prezidentů i prolomit těžební limity. Je sice logické, že svět je jaksi znepokojen tím, co se děje na Ukrajině (a měl by být ještě víc), otázka ale je, zda se nezabývat z pohledu demokratického a ústavního schodku i Českou republikou.

Je pochopitelné, že vláda chtěla program rychle upéci, aby se mohla jasně a pevně postavit prezidentovi, který má jediný opravdový úmysl a přání: vznik této koalice znemožnit. Toho by si měl být vědom každý kritik vlády, která ještě nevládne. Prioritou této země je přece mít konečně politickou a politicky odpovědnou vládu, což je podle mne prioritou i pro ty, kteří by si raději přáli vládu, ve které bude ODS nebo TOP09.

Vznikající koalici čeká ještě dost dramatické jednání, kdy hlava státu bude chtít ingerovat do toho, kdo ve vládě sedí a kdo nikoli. Je sice jasné, že ministry si vybírá premiér, protože je to on, kdo představuje vládu sněmovně a žádá ji o podporu, vznikající koalici bude ale ještě stát hodně sil, aby to Zemanovi jasně vysvětlila.

Co se rétoriky budoucí opozice týče, je jasné, že opozice musí vládu kritizovat pořád a stůj co stůj, jenže ta vláda ještě ani nevznikla a možná by nebylo na škodu, kdyby tu existovala nějaká elementární dohoda vznikající koalice a mainstreamové opozice, tedy ODS a TOP09. Třeba o tom, že je politická vláda rychle třeba, třeba o tom, že je třeba expanzivního prezidenta vrátit zpět do krabičky a třeba o tom, že je v národním zájmu zabránit destrukci diplomatického sboru skrze Zemanovy proruské zásahy a kamarádšofty.