Jan Macháček: Roboti nám práci neukradnou. Budeme s nimi kooperovat

17. leden 2018
Jan Macháček

V poslední době jsme i v českém prostředí masírování různými varovnými články a přednáškami o tom, že digitalizace, robotizace, umělá inteligence a vše, čemu se říká průmysl 4.0 apod. nás v dohledné době připraví o spoustu pracovních příležitostí.

Minulé revoluce, které lidstvo zažilo od příchodu zemědělství po průmyslovou revoluci nahrazovaly vždy práce nejvíce namahavé, úmorné a jednotvárné. Nová revoluce prý bude znamenat, že stroje a roboti budou vykonávat i práce relativně přijemné, tvůrčí a zábavné.

Tedy práci, která leckoho i může bavit, ve které se může realizovat apod. O práci přijdou nejen řidiči, ale i právníci, notáři, analytici, bankéři, statici, stavební inženýři, lékaři a tak všelijak podobně.

Módnímu apokalyptickému trendu se rozhodl v novém textu postavit americký ekonom Barry Eichengreen. Zaráží ho například, jak všichni přesně vědí, co bude. Tak například americká poradenská společnost Forrester v nové studii uvádí, že plná automatizace odstraní již v letošním roce 9 procent amerických pracovních míst. Poradenská společnost Mc Kinsey zase říká, že jedna třetina amerických zaměstnanců bude v roce 2030 bez práce kvůli automatizaci.

Všechny tyto zprávy naznačují, že se technologický pokrok a destrukce pracovních příležitostí v poslední době nějak zrychlují. Ve skutečnosti produktivita práce, resp. totální faktor produktivity, což je nejlepší indikátor tempa technologické změny, stagnuje v USA a jinde ve vyspělém světě od roku 2005.

Robot

Ekonom Timothy Taylor zase nedávno zdůraznil, že tempo změny zaměstnanecké struktury neakceleruje od 80.let. Samozřejmě, že se struktura pracovních příležitostí mění. Není ale žádný důkaz, že se to tempo změny nějak zrychluje.

Adaptovat se a investovat

Druhá věc, kterou podle Eichengreena jakoby „každý ví“, že zatímco dříve roboti nahrazovali rutinní úkoly, dnes mohou přijít o práci třeba i profesoři. Dříve platilo, že roboti nenahradí práci ve které je třeba empatie, soucit, intuice a práce, které se neobejdou bez interakce a vzájmené komunikace osob.

To už nebude platit: stroje komunikují, vaše digitální stopa intuitivně odhadne vaše spotřebitelské a zákaznické zvyklosti. Umělá inteligence bude číst vaše rentgenové snímky a zhotovovat diagnózy.

Práce doktorů, právníků a profesorů se promění. Proměna ale není totéž co likvidace. Tak třeba stroje budou lépe vyhledávat judikaturu a precedenty, ale takový rozvodový advokát se pořád bude muset umět naladit na klienta, bude třeba pořád osobně radit klientům, zda mají zvážit rozvod nebo se pokusit ještě dohodnout.

Zdící robot ze Stránčic

V kriminálním nebo občanském sporu může právník využít všech možnách megadat, ale pořád bude osobně třeba. Práce se promění, ale nezmizí. Zdravotní sestry také nenahradí zdravotní roboti. Robot možná sundá pacienta z postele, ale sestřička zůstane a bude se s robotem doplňovat.

Bude pomáhat s fyzickou terapií a vkládat emoci do komunikace s nemocnými a depresivními apod. Nastane spíše období kooperace sestry s roboty. To, co, se bude dít, to nebude druhá průmyslová revoluce, kdy odešli lidé ze zemědělství do průmyslu. 70 procent lidí už stejně pracuje ve službách.

Co k článku ekonoma Eichengreena dodat? Samozřejmě je třeba se adaptovat na změny, investovat do nových technologií. Samozřejmě musíme reformovat školství. Samozřemě je třeba umět lépe anglicky a mít dostatek programátorů a softwarových inženýrů.

Hlavně ale firmy musí investovat do celoživotního vzdělávání zaměstnanců, aby se na kooperaci s roboty dokázali připravit a adaptovat. A vlády to mohou z úrovně státu nějak, třeba daňově, podporovat.

  • Aktuální dění
  • Komentář