Jan Jůn: Zapeklitá dilemata britské vlády stále čekají na řešení

Jestli podle přání obyvatel rychle uvolňovat stav nouze a riskovat přitom opětovný vzrůst nákazy, nebo naslouchat zdravotníkům, postupovat pomalu a riskovat další pokles popularity.

Čtěte také

Proč se začínají do Česka vracet Romové z Británie? Kvůli pandemii přišli o své „šedé“ příjmy a teď na ně ještě cílí dezinformační kampaň, zjistil zpravodaj

Jak známo, zdravotničtí poradci doporučují opatrnost, protože počty nakažených a umírajících klesají pomaleji, než by vláda chtěla. To je důsledek zpožděného zavedení stavu nouze (až od 23. března), zrušení testování, podcenění šíření nákazy v domovech důchodců a nezavření hranic.

Británie se proto stala nejpostiženější zemí Evropy s více než čtyřiceti tisíci obětí, za to ostatně jsou vláda, a zejména pak premiér stále hlasitěji kritizováni. Stejně jako za to, že se podle médií schovávají za zdravotnické poradce.

Zbytečné oběti?

Čtěte také

OECD: Ekonomiky projdou otřesy, jaké nezažily. Nejchmurnější recese čeká Brity, propad hrozí i Česku

Nejnověji se ke kritice vyjadřoval ve sněmovním výboru pro vědu a techniku profesor Neil Ferguson z londýnské Imperial College, bývalý člen sboru poradců. Poslancům vysvětlil: „Počet obětí se před stavem nouze zdvojnásoboval každé tři nebo čtyři dny. Kdybychom tehdy zavedli stav nouze o týden dříve, mohli jsme snížit konečný počet obětí na polovinu.“

To je bolestná zpráva pro pozůstalé a uvolňování stavu nouze nejde tedy uspěchat. Vlivní kritikové vlády z řad konzervativců, včetně bývalého vůdce strany sira Iaina Duncana Smitha, a podnikatelů z Konfederace britského průmyslu však rychlé uvolnění požadují. Tvrdí, že každý den odkladů znamená odklad zotavování a miliardové ztráty pro britskou ekonomiku po jejím dvacetiprocentním dubnovém pádu.

Ekonomická krize

Nejnovější studie OECD přitom naznačuje, že britské hospodářství čeká nejhorší hospodářská krize ze 37 nejbohatších zemí – konkrétně pokles o jedenáct až čtrnáct procent a deset milionů nezaměstnaných.

Rozjetí ekonomiky – a mimochodem také návratu žáků do škol, a tedy rodičů do práce – brání také dosavadní vládní nechuť snížit povinný fyzický odstup z paralyzujících dvou metrů na jeden. Doporučuje to Světová zdravotnická organizace a kupodivu i ministr financí Rishi Sunak, ale ne zjevně bezradný premiér. Ten je navíc zaneprázdněný přípravou pondělní telekonference s vůdci Evropské unie a odmítáním prodlužování pobrexitového přechodného období.

Nervozita a frustrace Britů tedy zjevně vrcholí, hospody zůstávají zavřené a projevuje se občanská neposlušnost, přiživená protesty britské nebělošské desetiprocentní menšiny solidarizující s protesty v Americe.

Od pondělka sice vláda povolí otevření zbývajících obchodů, zoologických zahrad a safari parků. Navíc nošení roušek v dopravních prostředcích a nemocnicích bude konečně povinné, to se ale kupodivu netýká obchodů a zdravotních středisek.

Jan Jůn|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Zároveň pokračuje karanténa na příletech a příjezdech do Británie, přestože sněmovní výbory i expremiérka Mayová požadují spolu s turistickým průmyslem a aeroliniemi raději dohody s nejméně nakaženými zeměmi. Podle náporu na cestovní kanceláře a nákupů pobytů u moře Britům zatím nedomyšlená karanténa ani případné pokuty po návratu nevadí. Vládě však neřešení řetězu zapeklitých dilemat zjevně popularitu nezvyšuje.

Autor je komentátor Českého rozhlasu