Jan Jůn: Svoboda slova versus státní tajemství

Když se však dodá, že onen nezvykle dlouho vyslýchaný mladý muž David Miranda je životním partnerem novináře Guardianu Glenna Greenwalda, který zveřejnil podrobnosti o sběru zpravodajských dat americké Národní bezpečnostní agentury, zcizené jejím zaměstnancem a kamarádem Greenwalda Edwardem Snowdenem, dávají výslech i razie větší smysl.

Jak známo, americký přítel Greenwalda Snowden obdržel nyní azyl v Rusku a je za Atlantikem trestně stíhán za vyzrazení státních tajemství a tak asi není divu, že se o partnera Greenwalda zajímala britská zpravodajská služba, která prý měla dokonce v rámci spolupráce Američany informovat o jeho zadržení a zabavení počítače, mobilu a příslušenství, včetně externích paměťových elementů. Zajímala se o něj také Brazílie, která ovšem proti zadržení protestovala, i když doba, kterou byl vyslýchán, nepřekročila povolených devět hodin podle souboru číslo 7 britského protiteroristického zákona a jak londýnská policie úsečně dodala, nedošlo z její strany k žádnému porušení zákona. Zda k němu došlo v případě oné razie v redakci deníku není také jasné, ale precedenty zde, jak už řečeno, jsou.

V britských médiích mezitím dnes debatují úvodníky o tom, zda mají v demokratické společnosti přednost ochrana její bezpečnosti, včetně utajovaných informací, nebo svoboda slova. Zatímco šéfredaktor protivládního levicového Guardianu hájí onu svobodu slova až do krajnosti, jiná média, včetně například televize BBC News, deníku The Times a dalších diskutují více vyváženě. Tedy, že demokratická společnost musí mezi svobodou a bezpečností vážit velmi obezřetně, i když ta svoboda by měla pokud možno mít přednost. Na druhé straně – zatímco oficiální dohlížitel nad protiteroristickým zákonem právník David Anderson si vyžádal schůzkou s londýnskou policií a není jasné, zda Brazilec vezl něco kompromitujícího a pokud ano, tak to měla policie oznámit – ozývá se i silná argumentace, že ospravedlnění existence zásahů v rámci protiteroristického zákona bylo, je a bude nutně vždy kontroverzní. Je tomu tak proto, že na vyšší rovině je vždy sebeobrana demokracie jako taková nevyhnutelným porušením svobod, které by měla bránit a pokud se opatrnicky sama bránit nebude, tak prostě nepřežije. K tomu není potřeba nic dodávat.