Jan Jůn: Rozpačité bilancování roku premiérství Borise Johnsona

26. červenec 2020

Těžko uvěřit, ale Boris Johnson je přesně rok britským premiérem. Ano, stačí si jen vzpomenout na uplakanou Theresu Mayovou, loučící se před premiérským sídlem.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Na ten Johnsonův inaugurační projev, loňského 23. července, se uprostřed koronavirové krize vzpomíná jaksi hůř, protože sliboval skvělou budoucnost, a ta zatím nikde.

Ještě hůř se ale vzpomíná na událost, která Johnsonovo premiérství předurčila – brexitové referendum před čtyřmi roky, těsně vyhrané příznivci odchodu z Evropské unie, přestože třetina Britů nehlasovala.

Čtěte také

Přiblížilo to televizní „dokudrama“ BBC nazvané Brexit o cílevědomé kampani skupiny několika desítek brexitářů. S Benediktem Cumberbatchem v hlavní roli – ne ovšem Johnsona, ale dodnes jeho Rasputina, pardon, hlavního poradce Dominika Cummingse.

Byl to on, kdo vystihl, že charismatický a bonmoty hýřící „populistický klaun“, jak se tehdy Johnson mnohým jevil, bude pro britské voliče nejlepší „vůdcovskou postavou“ pro kampaň i odchod z Unie.

Následovala vláda premiérky Mayové, nemožnost dosažení sněmovního konsensu a stále účinnější obstrukce brexitářské skupiny ERG. Nakonec přesvědčili konzervativní členstvo, že lepším premiérem bude Johnson – on pak prosincové volby přesvědčivě vyhrál, dostal brexitáře do vlády, mírně pozměnil text dohody Mayové a dosáhl brexitu k letošnímu 31. lednu.

Koronavirus

Čtěte také

Místo trvajících oslav ovšem přišla pandemie a podle opozice odkládal nerozhodný Johnson, obávající se zjevně ztráty popularity a podporující „stádovou imunitu“, rozhodnutí vyhlásit stav nouze. Učinil tak až s desetidenním zpoždění za okolními zeměmi, včetně České republiky, a neuzavřel námořní a vzdušné hranice, to ostatně tento týden konečně přiznal.

Epidemie se lavinově šířila z Itálie a Španělska, chyběly ochranné prostředky včetně roušek. Jejich nošení se Johnson zdráhal nařídit. A nemocnice vracely nakažené stařečky do houfně vymírajících domovů důchodců. Británie se stala nejpostiženější zemí Evropy s více než čtyřiceti tisíci mrtvých. Trvalo dlouho, než byly roušky nařízeny v dopravních prostředcích. A teprve od pátku jsou kupodivu poprvé povinné v obchodech a v dalších uzavřených prostorách.

Koronavirus zachvátil i premiéra. Rodiny zemřelých ovšem začaly hledat viníky a hrozit soudem, když zdravotníci stvrdili, že opoždění stavu nouze zavinilo polovinu úmrtí.

Další problémy

Vláda začala dělat chyby, Cummings nedodržel omezení stavu nouze, ale začal nešťastnou čistku státních úředníků. Objevila se i otázka, kdo že se vlastně chystal tolerovat Huawei.

Pobrexitová jednání váznou, začalo reptání konzervativců kvůli Johnsonovým chybám, včetně sporu kolem předsedy sněmovního výboru pro zpravodajské služby a premiérem devět měsíců zadržované zprávy o ruském vměšování. Třeba že – jak zpráva tvrdí – „nikdo ve vládě nevěděl, jestli se Rusko snažilo ovlivnit výsledky referenda, a vláda se aktivně vyhýbala jakékoliv snaze pokusit se to zjistit“. Nemluvě o finančních darech oligarchů řadě ministrů.

Jan Jůn

Johnsonova hvězda začíná zjevně pohasínat a jeden z předních konzervativních komentátorů prohlásil, že země chtěla velitele, ale má jen maskota. Začaly parlamentní prázdniny, a co bude dál, je těžké předvídat, ale premiér nemá opravdu mnoho důvodů výročí zvolení oslavovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Jůn
Spustit audio

Související