Jan Januš: Ústavní soud si naběhl vlastními komunikačními chybami. Justice musí být srozumitelnější, jinak se bude mluvit o soudcokracii
Ústavní soud zrušil ve volebním roce část volebního zákona. Této informaci, často okořeněné charakteristikami jako bezprecedentně, aktivisticky či zpolitizovaně, jste se v předchozích dnech nemohli vyhnout. Při rozebírání možných budoucích scénářů i možné nestandardnosti kroku hlavního českého justičního tělesa ale zcela zaniká způsob, jakým Ústavní soud o takto zásadní věci s veřejností komunikoval a komunikuje. I ten je ale nesmírně důležitý a stojí za bližší pozornost.
Ústavní soud se totiž v posledních dnech dopustil několika komunikačních chyb. Nejprve jsme se v úterý dozvěděli, že sice již rozhodl, ale jak, oznámí až ve středu ráno. Ve večerních Událostech pak jen soudce Vojtěch Šimíček nemístně vtipkoval, že přece nebude prozrazovat dopředu zápletku detektivky. Jaký byl k tomuto prodlužování důvod? Mě napadlo spojení kabinetní justice.
Čtěte také
Výsledek hlasování měl aparát Ústavního soudu zveřejnit v devět hodin ráno na webových stránkách. O hodinu později pak měla proběhnout tisková konference předsedy Pavla Rychetského a soudce zpravodaje, tedy člověka, který celý nález formuloval, Jana Filipa. To první se v avizovaném čase nepovedlo, to druhé už ano.
Tisková konference však začala poměrně dlouhým opakováním toho, co již skoro hodinu rozebírala všechna zpravodajská média, navíc s neustálým používáním pojmů, jako jsou adiktivní klauzule či d’Hondtova volební formule.
Když za vás mluví někdo jiný
Nové a zásadní informace – třeba když Jan Filip mluvil o tom, že podzimní volby do Poslanecké sněmovny mohou proběhnout, i kdyby se zákonodárci na novele neshodli, stejně jako příklady z historie jasně dokazující, že existují spravedlivější volební systémy, než měla v posledních letech Česká republika – tak nejspíše pro většinu posluchačů zanikly v proudu opakovaných sdělení.
Čtěte také
Abych však v tomto nebyl jen kritický, sluší se ocenit, že tisková konference s možností klást dotazy vůbec byla, stejně jako to, že Pavel Rychetský zamířil o den později do Interview ČT24.
Vůbec nejhorší a v justiční komunikaci dlouhodobou chybou však je, že ani hlavní tisková zpráva nepřevypráví zásadní závěry z nálezu tak, aby byly pochopitelné každému. Přitom to jde vysvětlit všechno v pár bodech, ideálně odrážkách, bez latiny a bez terminologie.
Žijeme ve stále složitější době. Dopředu připravená pravidla přestala zejména kvůli koronavirové pandemii stačit. I vzhledem k špatně fungující Poslanecké sněmovně, kde se množství návrhů zasekává i na nekonečně dlouhou dobu, budou hrát soudy a jejich výklady ještě důležitější roli než dosud.
Čtěte také
Musí se na to připravit a slevit při komunikaci s veřejností ze svých nároků na přesnost. Jednou věcí je nezpochybnitelně napsat rozhodnutí, druhou jej ale také srozumitelně a vhodně vysvětlit.
Čistě z diplomatického hlediska pak soudy nesmějí zapomínat ani na poučku, že někdy je lepší, když za vás něco řekne někdo jiný. Kdyby třeba informaci, že v případě legislativního patu pomůže ze zdánlivě neřešitelné situace volební senát Nejvyššího správního soudu, pustil do éteru někdo jiný než zrovna jeho předseda, bylo by to vhodnější.
Protože pak by nikdo nemohl tvrdit, že se tu snad chystá jakási soudcokracie, kdy rozdávat karty už budou jenom soudy a samy se už na to teď připravují.
Autor je šéfredaktorem Lawyers & Business
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
