Jan Januš: Soudci by se teď o platy soudit neměli. Riskují důvěru a pořád budou vydělávat hodně

16. červen 2021

Premiérem Andrejem Babišem navrhované zmrazení platů ústavních činitelů odkrývá v plné nahotě zásadní nedostatky současného nastavení justičního systému. Soudci totiž nemají v České republice nikoho, kdo by za ně mohl v naprostém celku mluvit o citlivých záležitostech, jako jsou právě peníze, nevypadalo to nevhodně a neškodilo to jejich postavení, stejně jako jednotlivým soudům, z nichž případní mluvčí vycházejí.

Předseda Nejvyššího soudu, nyní Petr Angyalossy, a předseda Nejvyššího správního soudu, tedy Michal Mazanec, jsou ještě společně s předsedou Ústavního soudu neboli Pavlem Rychetským jakýmisi neformálními představiteli soudcovského stavu. Kvůli tomu, že tu neexistuje Nejvyšší rada soudnictví. Tedy nezávislý, ale zároveň oficiální orgán, který by justici reprezentoval a řešil za ni navenek i nepříjemné věci.

Čtěte také

Soudcovská unie nebo-li stavovská organizace, v níž se sdružuje zhruba třetina soudců, takovouto sílu formálně ani neformálně nemá, naopak se postupem času zdá spíše slabší.

Její prezident Libor Vávra se po nedávném naběhnutí si s výrokem v Radiožurnálu, že by i soudci měli patřit k těm prioritně očkovaným, proti čemuž se naopak někteří mediálně silní soudci vymezili, do výrazných prohlášení nehrne. 

Když tak nyní slyším právě předsedy obou nejvyšších soudů, Petra Angyalossyho a Michala Mazance, upozorňovat na to, že zmrazení platů soudců by bylo protiústavní, a někteří soudci zároveň začínají poměrně otevřeně naznačovat, že pokud jim politici skutečně sáhnou na peníze, budou se se státem soudit, mám pocit nepatřičnosti. Byť mohu sebevíc cítit, že je právo na jejich straně.

Minimálně část veřejnosti sice nezávislost justice silně podporuje, demonstrace za soudcovské platy ale asi žádný spolek v covidové době, kdy mnozí řeší opravdové existenční problémy, nejspíše svolávat nebude. Nemá pocit, že by to bylo třeba.

Soudní moc by neměla riskovat své renomé

Většině lidí nyní nedochází, že jde o principy. Většina lidí bude mít za to, že jde o statisícové platy a chamtivost. Jistě, od Andreje Babiše je to velmi laciné a populistické gesto. Čistě politické, velmi krátkozraké, ohrožující ve své podstatě důvěru v justici, popuzující proti ní lidi. I proto, že tu není od jednotlivých soudních instancí odosobněné těleso, které by mohlo soudce hájit.

Čtěte také

Vzhledem k současné atmosféře a podlomení důvěry ve fungování právního státu – připomeňme jen dění kolem ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) a končícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana – by takto soudní moc, pokud jí jde skutečně hlavně o principy, neměla riskovat své renomé.

I když stát soudcům platy zmrazí, pořád budou vydělávat hodně peněz. A tak by bylo i vzhledem k tomu, jak se celá Česká republika a její právo mění, ideální, kdyby se ve své většině zachovali podobně velkoryse jako před pár lety při vyrovnání se státem, který soudcům na začátku desátých let také platil méně, než měl. 

Teď jde skutečně o hodně, soudci si musí na své straně udržet veřejnost. A pokud ta její demonstrující část ucítí, že skutečně dochází ke křivdě, vyjde jednou do ulic i na obranu soudcovských platů.

Dost možná to nepomůže, jako ty poslední demonstrace fakticky ničemu nepomohly. Ale soudit se státem se pak budou moci soudci daleko klidněji a bez pochybností.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business

autor: Jan Januš
Spustit audio