Jan Januš: Pachatel žhářského útoku v Bohumíně si zaslouží výjimečný trest, ale poprava by ani u něj nepřicházela v úvahu

Takový byl rovněž nedávný žhářský útok v Bohumíně, při kterém zemřelo jedenáct lidí, tři z nich byly děti. Jde o tak závažný a pro většinovou společnost drásající případ, že si na něm znovu ověříme přijatelnost zásad českého trestního práva a rovněž základních lidských práv a svobod.

Čtěte také

Rasistické komentáře k Bohumínu? Před pár lety by se to neřešilo, věří politolog

Protože ty má ve své podstatě stále i onen muž, příbuzný několika obětí, který je chtěl údajně postrašit a který se k činu přiznal, za což prozatím skončil ve vazbě. Z hlediska práva ale na něj musíme stále hledět jako na nevinného. To až do doby, než soud v pravomocném rozsudku stanoví, že je tomu jinak. V tomto případě je to možná paradoxní, ale z hlediska fungování celého trestního práva nesmírně důležité.

Výjimečný trest

Pokud jej soud odsoudí, což se nyní jeví jako vysoce pravděpodobné, půjde v následujícím procesu vlastně jen o výši trestu. Pachatel skončí na velmi dlouhou dobu ve vězení, dost pravděpodobně bude muset platit i poškozeným a pozůstalým. Otázkou je, jak dlouho ve vězení bude.

Čtěte také

Soud poslal do vazby muže obviněného kvůli zapálení bytu v panelovém domě v Bohumíně

Trestní zákoník nabízí jako vůbec nejpřísnější možné potrestání takzvaný výjimečný trest, který trvá od 20 do 30 let, případně ale může být také doživotní. Pachatel bohumínského žhářského útoku musí podle dostupných informací výjimečný trest dostat, a to kvůli řadě přitěžujících okolností, stejně jako zásadním a obzvláště zavrženíhodným souvislostem případu. Pro soud bude při posuzování případu klíčové, že pachatel zavraždil jedenáct lidí, a dokonce tři děti, také své blízké a to ještě slovy zákona „s rozmyslem“ a rovněž „surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně“.

Pachatel bohumínského žhářského útoku, tedy masové vraždy, má svým způsobem štěstí, že na našem území neexistuje už od roku 1990 trest smrti. Jinak by mu jistě a zcela reálně hrozil právě ten. I při takto závažném trestném činu ale musíme zopakovat, že je dobře, že trest smrti české právo, i kvůli mezinárodním závazkům, nezná.

Trest smrti je minulostí

Je barbarský, nehodící se do moderní společnosti a svým způsobem rovněž nebezpečný – nikdy nemůžeme absolutně předejít možným justičním omylům, navíc může extrémně přísné trestání vést dle výzkumů až k takzvanému zvlčení společnosti, a tím vlastně ke kontraproduktivním důsledkům. Rovněž platí, že ani hrozby nejpřísnějšími tresty pachatele od trestných činů stejně neodradí.

V souvislosti s bohumínskou kauzou se jistě znovu objeví volání po přehodnocení tohoto postoje. K tomu ale nedojde a Česká republika trest smrti neobnoví, už kvůli zmíněným mezinárodním smlouvám. Pomstychtivost a touha po krvi nemá v demokratickém právním státu místo.

Pachatel žhářského útoku si tedy od soudu vyslechne výjimečný trest. Bude to zcela odpovídají. Uvědomme si, že ale i pokud jej soud pošle do vězení na doživotí, může se odsouzený, nyní alespoň teoreticky, dostat po 20 letech na svobodu. I s tím počítá trestní zákoník, zbytek trestu mu může být odpuštěn. Další paradox, řekneme si, ale zavražděným už bohužel život tak jako tak nikdo nevrátí.

Světská spravedlnost je zkrátka na některé obludnosti krátká. Buďme ale rádi za to, že nás celý ten čin a jeho souvislosti dráždí a znepokojují. Znamená to, že jde opravdu o naprostý exces.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz