Jan Januš: Když nová vláda odloží stavební zákon, bude to jako v Kocourkově a výstavba se zase nezrychlí
Nový stavební zákon nejprve odložíme, následně přepíšeme a uvidíme, zda jej ještě úplně nezrušíme. Tak nějak se dají parafrázovat vyjádření představitelů pravděpodobné příští vládní koalice ohledně velkého právního kodexu, na který už dlouhá léta čekají jak stavebníci, tak úřady. Ale i zcela normální občané, kteří si chtějí postavit rodinný domek nebo koupit byt a ideálně při tom využít alespoň některých vymožeností a standardů 21. století.
Možná sice ti všichni nečekají přesně na ten nový stavební zákon, který po letech těžkostí prosadila vláda Andreje Babiše (ANO). Avšak zcela jistě čekají na změnu současného stavu, kdy se v rychlosti stavebního řízení ocitáme na chvostech celosvětových žebříčků a někde na úrovni rozvojových států.
Čtěte také
Nový stavební zákon měl jít podle jeho kritiků na ruku developerům. To je na možná nekonečnou debatu a argumenty pro i proti už mnohokrát zazněly.
Podívejme se ale na obecnější problém. Dění kolem nového stavebního zákona totiž učebnicově ilustruje přesně to, jak se se zákony v žádném případě nakládat nemá. Pokud tedy chceme, aby i do budoucna fungoval v České republice nějaký právní řád.
Protože když dlouho očekávaný a prakticky pro všechny zásadní zákon jedna Poslanecká sněmovna přijme a druhá jej zase zruší, vypadá to jako v Kocourkově.
Pustit zákon do provozu
Stavební zákon by měl být ve své podstatě a zvláště v dnešní situaci, kdy zažíváme bytovou krizi a vlastní nemovitost je luxusem, který si už většina lidí nemůže dovolit, spíše technickým právním předpisem.
Předpisem, který občanům, podnikatelům i úřadům stanoví pokud možno co nejméně komplikovanou cestu, jak se dostat od prvního záměru něco postavit ke kolaudaci této stavby. Co je na tom politického? Nic. Respektive nic politického na tom být nemusí.
Čtěte také
Problém ale je, že i když se nyní končící ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové (za ANO) povedlo revoluční změny ve stavebním právu protlačit legislativním procesem, bylo to spíše na sílu. Nevyjednala pro něj dostatečnou podporu napříč politickým spektrem i odbornou veřejností. Protože i když platí všechno dosud řečené, lze nový stavební zákon přirovnat třeba k důchodové reformě. Ani ta totiž nemůže jít zcela proti srsti opozice, jinak hrozí, že ji jednou zase zruší.
Strach z nového stavebního zákona, který cítíme třeba z měst a obcí, ale může být jen obyčejnou obavou z neznámého. Podobně jako tomu bylo před pár lety v souvislosti s novým občanským zákoníkem. I to byla obří legislativní změna a kritici nového kodexu proti němu rovněž bojovali všemi možnými prostředky.
Dokonce se také zdálo, že na poslední chvíli dojde k odložení jeho účinnosti a nový občanský zákoník, podle něhož se nyní postupuje už skoro osm let, půjde už navždy k ledu. Nakonec se to nestalo a soukromé právo po této myšlenkové revoluci zdárně funguje.
Čtěte také
Podobné to může být i s novým stavebním zákonem. Když už je jednou schválený, možná by bylo nejlepší pustit jej do provozu a nechat fungovat. Problémy by jistě přišly, ale ty přijdou vždy. A mohou se řešit. Při opačném scénáři hrozí, že politici stavební zákon odloží už na neurčito a s rychlostí české výstavby se zase nepodaří hnout.
Tak jako tak, ať si to celé vezme příští vládní koalice k srdci. A ať přijímá ideálně jen tak vydiskutované a promyšlené zákony, které jednou nebude chtít její opozice okamžitě rušit.
Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
