Jan Januš: Kdo má vybírat vedoucí státní zástupce? Zpochybnitelní mohou být všichni

Ta spíše silou hurikánu propukne nejpozději ve chvíli, kdy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman oznámí, jak rozhodl v kauze premiéra Andreje Babiše a Čapího hnízda. Ať již celou věc Městskému státnímu zastupitelství v Praze vrátí, nebo naopak nevrátí a tím se vše uzavře, jistě se rozpoutá, a to minimálně na jeden den, jak je v dnešní rychlé době obvyklé, hotové peklo.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Benešová versus státní zastupitelství

Legislativním procesem ale bude příští měsíce putovat systémově patrně důležitější věc. Návrh ministerstva spravedlnosti na změny, k nimž by mělo ve veřejné žalobě dojít. Jak jste již s největší pravděpodobností zaznamenali, týkat se mají například funkčního období vedoucích státních zástupců a rovněž pravidel jejich jmenování a odvolávání.

Tvrdé diskuse se povedou třeba o to, kdo má nové funkcionáře vybírat. Patrně půjde o pětičlenné komise, v nichž budou dva zástupci státního zastupitelství a dva ministerstva spravedlnosti.

Pátým by měl být podle aktuálního návrhu soudce, což se ale právě státním zástupcům nelíbí. Obávají se, že by na něj mohlo působit ministerstvo spravedlnosti a fakticky by tak v komisi mohlo mít tři členy, tedy většinu.

Morálně pevní kandidáti

Soudce má být ze své podstaty někým naprosto nezávislým, to může být odpovědí na podobné výtky. Že je ale celá věc složitější a opravdu důležitá, například naznačil v rozhovoru pro Info.cz ředitel české pobočky protikorupční organizace Transparency International David Ondráčka.

Čtěte také

Marie Benešová: Práce státních zástupců je nepochopitelná a neuchopitelná

Cituji z jeho slov, které se týkají právě angažmá soudce v takovéto komisi: Ondráčka říká: „Určitě je nezávislý ve svém rozhodování. Otázkou je, zda je na ministerstvu nezávislý i funkčně. Je součástí soudu, které ministerstvo finančně řídí. Výběr funkcionářů státního zastupitelství je zásadní moment. Kdo vybírá a jmenuje, má na soustavu velký vliv. Funguje hierarchicky, daleko více než v případě soudů, tady padají dolů příkazy.“

Sám Ondráčka v rozhovoru zároveň přiznává, že zatím neví, kdo by oním pátým členem komise mohl být. Zkusme se nad tím tedy zamyslet šířeji. Mohlo by jít o zástupce jiné právnické profese? Advokáti jsou patrně z podstaty věci vyloučeni, ale co například notáři či soudní exekutoři? To by patrně nedávalo logiku.

Tak akademici, například děkani či další vysocí představitelé právnických fakult. Už se podílejí na výběru nejvyšších představitelů justice, jak na české, tak i mezinárodní úrovni. To by mohlo fungovat.

Čtěte také

Ostražitost je na místě, říká k ministerské novele zákona o státních zástupcích šéf české Transparency International

Stejně jako angažmá pátého člena komise ze zahraničí, tento nápad už jsem také zachytil. Nečelili by ale takto složené komise výtkám, že se do výsostně vnitrostátních věcí vměšuje cizí stát?

Nebo bychom měli sestavit jakýsi sbor volitelů, zkombinovaný ze všech vyjmenovaných charakteristik? Ale pro konkrétní tendr by se z nich vybíralo losem, nebo kolečkem?
Ty otázky mohou být nekonečné. Jednoduše dojdeme k tomu, že zpochybnitelní mohou být všichni. Vrátíme-li se k soudcům, jde o to, aby se do justiční soustavy dostávali jen natolik morálně pevní kandidáti, u kterých podobnou obavu nebudeme muset řešit.

Zároveň se ale netvařme, že jediní, kdo mohou v České republice ohlídat vládu práva, jsou jen a pouze státní zástupci. Z podobných diskusí to totiž tak někdy vypadá. Tím ale dosti srážíme jak policii, tak soudnictví. A k tomu přece není žádný objektivní důvod.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz