Jan Hus - inspirace i po staletích
Láska k českému národu , respekt k tomu, co je české - i to charakterizuje Mistra Jana Husa. Jak moc mu záleželo na tom, aby se Češi mohli modlit ve svém jazyce, aby rozuměli kázáním, aby mohli ve svém jazyce zpívat Bohu!
Jemu patří dnešní svátek, na něj myslíme, protože jeho památka nevybledla ani po staletích. Patří mezi ty - řečeno s teologem Pavlem Hoškem - kteří opravdu psali dějiny. Mezi ty blázny, kteří dělali šílené a nesmyslné věci - alespoň z pohledu jejich současníků - realistů, skeptiků a cyniků. Nakonec jenom díky takovýmto lidem jsou české národní dějiny zajímavým čtením. A jak vnímá Jana Husa teolog Ivan Odilo Štampach?
Ivan O. Štampach:
V českých dějinách, jak se domnívám, je opravdu vzácné, aby
někdo položil život za své přesvědčení. Nevím, jestli jsme
národem pragmatickým už z časů Husovy doby, nebo jestli to platí
až v současnosti, kdy by sotva někoho něco takového napadlo... Ale
musíme vzpomenout na Jana Palacha a Jana Zajíce, na ty dva
studenty v roce 1969, takže přece jenom to existuje.
Jana Husa nesmíme číst příliš očima lidí jednadvacátého století:
neformuloval bych to tak, že položil život za svůj názor. On to
nepokládal za svůj názor, on měl prostě za to, že takové je
poselství Božího slova, takové je poselství Bible a otců, Bible
a tradice, a že toto je třeba držet - proti těm novotám, které
tehdy podle jeho pojetí církev zaváděla.
Eva Hůlková:
Takže Hus coby přísný strážce konzervativních tradičních
hodnot...ale takoví nebývají extra oblíbení...kdežto při jeho
kázáních v kapli betlémské by špendlík nepropadl...
Ivan O. Štampach:
Jeden z důvodů, proč byl Hus velmi populární, byl ten, že v Praze
se tehdy při latinské liturgii - pokud se vůbec kázalo - tak se
kázalo spíš německy. A Hus byl jedním z mála kněží, kteří kázali česky.
Praha přece jenom měla významné měšťany spíše jazyka německého,
ale i dost obyvatel, možná prostších, řemeslníků a dalších
městských obyvatel, kteří mluvili českým jazykem. A když už
neměli liturgii v češtině, vítali alespoň to kázání a možná
nějaké písně česky...
Tak ten národní nebo jazykový důvod byl jeden. A pak samozřejmě
druhý: on měl porozumění, byť univerzitní profesor a rektor
univerzity, tak přeci jenom rozuměl tomu prostému českému lidu.
Odpovídal na jejich pohoršení z té rozmařilosti církevních
hodnostářů a neváhal je v těch kázáních tepat.
Ti lidé to sami tak cítili, takže se s ním shodovali a s nadšením
jeho kázání poslouchali.
Byl to svým způsobem také jakýsi sociální reformátor - nikoliv
jenom náboženský reformátor. A tento silný sociální rozměr jeho
kázání, to je něco, co zrovna naše doba potřebuje připomínat.
