Jan Fingerland: V Egyptě zakázali rýmu – a Muslimské bratrstvo

Je to skoro stejné, jako kdyby se vláda rozhodla zakázat rýmu. Ta tu bude stejně, bez ohledu na úřední rozhodnutí, a podobné je to i s Muslimským bratrstvem, které hluboko prorostlo do egyptské společnosti.

Současnému rozsudku předcházely dramatické týdny dobře známého střetu mezi Muslimským bratrstvem a jeho příznivci na jedné straně, a armádou a odpůrci islamistů na straně druhé. Ty vyvrcholily sesazením prezidenta Mursího, spojeného s Muslimským bratrstvem, zatčením prakticky kompletního vedení této organizace a zabitím mnoha stovek příznivců Bratrstva. Nyní proces pokračuje evidentní snahou o úplnou dekonstrukci všech struktur, o které se islamisté opírali. Změněna byla ústava, kterou Muslimské bratrstvo ušilo samo pro sebe, odstraněni islamisté ve vysokých funkcích a nyní přichází očekávaný, ale zároveň nečekaně rozsáhlý zákaz Bratrstva a jeho přidružených organizací.

Vzhledem k tomu, že v Egyptě nyní téměř bez omezení vládne jedna ze stran ostrého vnitrospolečenského sporu, Muslimskému bratrstvu nepomohly ani právní kličky, například nedávné zřízení neziskové organizace pod názvem Muslimské bratrstvo. Není však zatím zřejmé, jestli se zákazy týkají různých charitativních činností, které Bratrstvo vykonávalo, od nemocnic, přes vývařovny pro chudé až po školy. Tento konkrétní rozsudek se také netýká Strany spravedlnosti a svobody, která byla politickým orgánem Bratrstva, ale stranu pravděpodobně čeká zrušení na základě zákona, který zakazuje politické strany definované nábožensky.

Muslimské bratrstvo a jeho údy jsou tedy administrativně zrušeny. Přesto zůstává otázkou, jaký účinek tato opatření mohou mít. Muslimské bratrstvo bylo založeno v roce 1928 jako reakce na duchovní i politickou krizi tehdejšího Egypta. Odpovědí zakladatele Bratrstva Hasana al-Baná bylo: „řešením je islám“. A byl to islám nejen coby náboženské a morální učení, ale i coby politický projekt. Tuto doktrínu pak rozvinul Sajjid Kutb, jehož základní programový spis Milníky vyšel nedávno v českém překladu. Bratři byli v určité míře perzekvováni až do roku 1952, kdy se podařilo svrhnout prozápadní, ale zkorumpovanou monarchii.

Je až zarážející, jak se některé rysy tehdejší situace podobají dnešku. Islamisté se tehdy dočasně spojili s armádou, která převrat provedla, než se jejich cesty rozešly a armádní klika Muslimské bratrstvo v roce 1954 nejen zakázala, ale začala tvrdě perzekvovat. Přesto Muslimští bratři přežili léta velmi krutého pronásledování včetně mučení a poprav. Osvědčili mimořádnou odolnost a není důvod, proč by tentokrát neměli opět přežít, byť dočasně v ilegalitě – a mohou se jednou zjevit silnější než dnes, kdy jsou zkompromitováni svým neslavným ročním působením u moci.

Není zřejmé, zda současný zákaz je míněn jako pokus o definitivní vykořenění Muslimského bratrstva, a nebo zda je to jen taktický krok, který má dočasně podvázat jeho schopnost se mobilizovat, případně poškodit to, co dávalo Bratrstvu velký vliv na část veřejnosti, totiž propracovanou síť dobročinných institucí. V každém případě se Bratrstvo ještě může odvolat, i když asi půjde o formální krok.

Odstranění Bratrstva, které mělo zřetelné sklony k diktátorskému smýšlení, je samo o sobě důležité. Pozornosti by však nemělo ujít ani to, že i rušení islamistických institucí se děje velmi svévolně a že v Egyptě vzniká politický systém založený na antagonismech – na vyvolávání nepřátelství k islamistům, ale i k řadě nepohodlných demokratů, menšin a cizinců. Bylo by smutné, kdyby zbarvení egyptského politického systému jen zaměnilo islámskou zelenou za khaki zeleň armádních uniforem.