Jan Fingerland: Syrská válka uvnitř války

O Azáz je mimořádný zájem. Je to městečko mezi Aleppem a tureckými hranicemi, je to tedy důležitý zásobovací bod. Proto vloni několik měsíců Svobodná syrská armáda o Azáz bojovala s vládními vojáky a nakonec uspěla. Skutečnost, že porazila jednotky vybavené těžkými zbraněmi, se vysvětluje právě tím, že díky blízkosti hranic netrpěla jako jinde uvnitř Sýrie nedostatkem střeliva.

O Azáz a nedaleký hraniční přechod, který je rovněž v rukou Svobodné syrské armády, však začali projevovat zájem jejich povstalečtí konkurenti z řad Al Kajdy. Právě na severu se jednotky, které si říkají Islámský stát v Iráku a Levantě prosazují více než v jiných částech země. Byla tedy jen otázkou času, kdy se dvě různé větve opozice o Azáz utkají.

Bezprostřední příčinou střetu byl incident v nemocnici v rukou Svobodné syrské armády. Když tam přivezli zraněného člena islamistické opozice, jeden z lékařů nebo snad asistentů se jej pokusil nahrát na kameru, údajně za účelem propagace a získávání peněz na sbírkách v zahraničí. Islámský stát však považuje veškeré novináře za zvědy a tak zraněný ozbrojenec přivolal své druhy. Svobodná syrská armáda však odmítala islamistické ozbrojence vpustit dovnitř ani vydat jim zmíněného syrsko-německého lékaře.

Z této tahanice se vyvinul rozsáhlejší boj, při kterém Svobodná syrská armáda musela ustoupit a Azázu se chopila Al Kajda pod hlavičkou Islámského státu v Iráku a Levantě. Islamisté stačili zatknout desítky aktivistů, novinářů a dokonce i islámských představitelů. Nikdo si také v Azázu netroufl kouřit na ulici, protože podle názoru radikálních islamistů je tabák zakázaný.

V pátek se po dvoudenních bojích podařilo dohodnout příměří. Z dlouhodobého hlediska však věc vyřešená není, protože extremistické síly považují Svobodnou syrskou armádu za svého nepřítele téměř tak jako vládní armádu. Řady islamistů se dále rozšiřují, nejen díky chytlavé ideologii, ale také díky značné finanční a zbraňové podpoře těchto jednotek ze zemí Arabského poloostrova. Tak se stalo, že zejména na severu Sýrie se čím dál větší území dostává pod jejich kontrolu, nedávno se vedle Azázu zmocnili také dalšího města.

Vnitřním rozporům však částečně podléhá i Al Kajda. Bojovník, kvůli kterému přestřelka vypukla, sám pravděpodobně nepatřil k Islámskému státu v Iráku a Levantě, ale jen ke spřátelené skupině Al Muhadžirín, která bojuje samostatně. Hlavní trhlina vede mezi zmíněným Islámským státem, v jehož řadách bojuje mnoho zahraničních džihádistů - a s převážně domácí skupinou An Nusra, kterou chtěl Islámský stát pohltit, ale narazil na odpor. Objevují se také střety mezi islamisty a syrskými Kurdy, zejména na severovýchodě země, což je částečně výsledkem tureckého pokusu oslabit kurdský hlas.

Dalo by se tedy říci, že zatímco povstalci se perou, třetí, tedy Bašár Asad, se směje. A je také zřejmé, že Asad zastavil ústup svých jednotek, také díky nejednotě v řadách opozice. Tak jednoduché to ale není. Zaprvé perspektiva, že se ze Sýrie stal cíl všech džihádistů od Libye až po Irák znamená, že režimu se už asi nikdy nepodaří vrátit celou zemi pod svou kontrolu. A za druhé, i Asad už vlastně přišel o rozhodující roli ve svém vlastním boji. Nyní jeho přežití závisí na jednotkách libanonského šíitského hnutí Hizballáh, na íránské pomoci vojenské i finanční, a také na řadě zahraničních šíitských ozbrojenců, kteří, podobně jako jejich sunnitští kolegové na straně Al Kajdy, našli v Sýrii příležitost bojovat za něco velmi svatého. Svatou však tato válka už dávno není.