Jan Fingerland: Smrt v Ašrafu aneb oběti mnoha pánů

V bývalém uprchlickém táboře Ašraf na východě Iráku kdosi zabil více než padesát lidí. Irácká policie přišla s tvrzením, že jde o oběti boje uvnitř tábora. Sami obyvatelé tábora ovšem tvrdí, že jejich kolegy zabila irácká armáda a zvláštní jednotky. To nepřímo potvrdila i delegace OSN, která po návštěvě místa dosvědčila, že většina z obětí zahynula střelou do hlavy nebo horní části těla a mnozí z nich měli svázané ruce. Co a proč se to vlastně stalo?

Tábor Ašraf už dnes zdaleka není tím, čím býval. Kdysi v něm žily tisíce lidí, kteří sem počátkem 80. let přišli jako uprchlíci ze sousedního Íránu. Byli to íránští odpůrci tehdy nového režimu v Íránu. Irák, tehdy ještě pod vládou Saddáma Husajna, byl v té době s Íránem ve válce. Husajn proto každého, kdo stál proti Teheránu, rád přijal. Samotný Ašraf leží jen pár desítek kilometrů od společných hranic, skoro na dohled od Íránu.

Lidé, kteří v Ašrafu žili, nebyli ledajací Íránci, ale příslušníci organizace zvané Modžahedíne-e-Khalk, Lidoví modžahedíni. Od poloviny 60. let bojovali tito radikálové, kteří byli jak náboženští i silně levicoví, proti šáhovu režimu, a to ve jménu boje proti monarchii, kapitalismu a západnímu imperialismu. Po sesazení šáha v roce 1979 se přidali k Chomejního islamistům proti liberálnější části šáhových odpůrců. Nakonec se s novým režimem také dostali do konfliktu a odešli - mimo jiné právě do sousedního Iráku. Jejich odpůrci tvrdí, že se pak nechali zneužívat ke špinavé práci jak proti rodnému Íránu, respektive novému režimu, tak i v samotném Iráku, například při potlačování šíitského či kurdského povstání proti Saddámovi. Za teroristy je označovala i řada západních zemí. Sami Modžahedíni ovšem už mnoho let tvrdí, že se násilných metod už vzdali. Evropská unie v roce 2009 Modžahedíny vymazala ze svého seznamu teroristických organizací, dva roky po nich, částečně z politických důvodů, tak učinily i Spojené státy.

Situace Lidových modžahedínů se radikálně změnila, když padl Saddámův režim a vystřídala ho nová, převážně šíitská vláda. Místo protiíránské garnitury najednou v Iráku vládli spojenci Teheránu, což íránské exilové Modžahedíny uvedlo do nového kontextu. Tábor Ašraf, kde žili nejen uprchlíci, ale kde se také nacházelo velení ozbrojených jednotek a ležel výcvikový tábor, nejdříve obsadili Američané. Ti Modžahedíny z velké části odzbrojili, ale také je chránili před novými pány Iráku. Americké jednotky však už od loňského roku v Iráku nejsou, a to dále prohloubilo podivnou situaci lidí, kteří jsou v očích dnešní šíitské garnitury Iráku ultranepřáteli jejich íránských spojenců. Vláda v Bagdádu se netají tím, že chce Ašraf vystěhovat a na jeho existenci jednou provždy zapomenout. Zatím se podařilo podstatnou část lidí vystěhovat do jiného tábora u Bagdádu, dál od hranic, v Ašrafu však zůstávala asi stovka lidí. Pokud jsou údaje o počtu mrtvých pravdivé, nyní jich zůstala sotva polovina.

Nebyl to zdaleka první útok na Ašraf. Irácké síly provedly už předloni ozbrojený útok, při kterém bezcílně pálili do davu a zabili desítky lidí. Také zmíněný tábor Huríja u Bagdádu, kam se část obyvatel Ašrafu pod iráckým i americkým tlakem přemístila, byl terčem ostřelování. Nejnovější incident v Ašrafu, který má charakter hromadné popravy, zapadá do obrazu dosavadního vývoje. Irácké ozbrojené síly se zřejmě v době, kdy je pozornost světa soustředěná jinam, pokusili pohnout s letitým problémem, Tedy přítomností íránských protirežimních exulantů na irácké půdě, zvláště poblíž hranic s Íránem. A to možná i na zakázku samotného Íránu. Ten navíc tvrdí, že fyzické likvidace íránských jaderných vědců provádějí na izraelskou nebo americkou zakázku právě příslušníci Lidových modžahedínů.

Modžahedíni představují velmi složitý problém i pro západ. Jejich ideologie je protizápadní a v minulosti se dopustili teroristických činů zejména proti americkým občanům. Američané ale také pociťovali povinnost Lidové modžahedíny ochránit poté, co převzali nad Irákem dočasnou moc. A i oni je využívali jako zdroj exkluzivních informací o Íránu. Důležité centrum měli Modžahedíni v Paříži, i když později francouzská vláda na íránský nátlak činnost Modžahedínů omezila. Spojené státy a Francie pravděpodobně v nějaké míře s Lidovými modžahedíny spolupracují i nadále. Neodrazuje je při tom špatná pověst Lidových modžahedínů jako skupiny, která má charakter uzavřené, ideologicky vyhraněné a násilí používající komunity – možná právě naopak.

Zároveň se ale tomuto hnutí nepodařilo najít jinou zemi, kde by se mohli usadit a situace těchto exulantů a jejich potomků zůstává složitá a vlastně bezvýchodná. Není náhoda, že jedna z knih o životě tábora Ašraf se jmenuje – „oběti mnoha pánů“.