Jan Fingerland: Rudá záře nad Bagdádem
Požár je vždycky velký problém – bezpečnostní i hospodářský. Někdy se ale z ohně stane i problém politický, jak tomu je v případě požáru skladiště volebních lístků.
Květnové irácké parlamentní volby měly upevnit křehkou demokracii, včetně posílení důvěry veřejnosti v možnost ovlivnit složení vlády. Velká část této důvěry pravděpodobně shořela spolu s volebními lístky a částí vybavení. Potíž je, že se tak stalo pár hodin poté, co bylo rozhodnuto o přepočítání hlasů.
Překvapivá volba
Všeobecně se očekávalo, že veřejnost odmění dosavadního premiéra Abadího za jeho úspěchy v boji proti Islámskému státu a vůbec jeho snahu vrátit Irák zpátky na koleje.
Toto očekávání se tak docela nenaplnilo, protože Abadího blok se umístil až na třetím místě, za druhým blokem sil spojených s dobrovolnickými jednotkami bojujícími proti IS na severu země a především nečekaným vítězem, šíitským duchovním Muktadou Sadrem.
Jan Fingerland: Irák povede pragmatický radikál a technokratický nacionalista
Zraky pozorovatelů byly upřeny na dva hlavní kohouty – premiéra Abadího a expremiéra Málikího, dva dříve blízké spolupracovníky a nyní protivníky. Jak už to někdy v politice bývá, vítězství slaví někdo jiný.
Zklamaný Abadí nejdříve svou porážku přijal, ale postupně měnil názor. Odvolával se na informace, které coby odcházející premiér údajně dostával od bezpečnostních pracovníků. Prý docházelo k bezprecedentním volebním podvodům a nebo chybnému sečtení hlasů.
Poté zakázal předním činitelům ústřední volební komise vycestovat ze země a pohrozil jim trestním stíháním. Prý se nedostatečně postarali o to, aby k takovým chybám nedošlo. Odcházející parlament poté rozhodl, že se asi deset milionů hlasů musí přepočítat. Aféra vyvrcholila tím, že shořelo skladiště, kde byla část volebních lístků uložena. Abadí reagoval prohlášením o spiknutí proti národu a jeho demokracii.
Komu to slouží?
Jde ovšem jen o hlasy z východního břehu Bagdádu, a podle některých názorů navíc jsou důležitá data uložena i jinde. Podle Abadího náznaků se žháři pokusili zahladit stopy po podvodu. Jiného názoru je blízký spolupracovník vítěze voleb Sadra. Oheň byl prý rozpoután proto, aby znehodnotil Sadrovo vítězství a vyvolal potřebu předčasných voleb.
Jan Fingerland: Irák to zkouší znovu
Je to trochu paradox, ale právě v těchto dnes se naplňuje sen o tom, že se z Iráku podaří udělat demokracii – možná první na Blízkém východě. Cesta k tomuto bodu byla velmi dlouhá a trpká, ale v jistém ohledu dosáhla svého cíle.
Sadrův úspěch je pro řadu hráčů velkým překvapením a také velkým znejistěním dosavadní irácké politiky. Šíitský vůdce Sadr se dříve proslavil jako protiamerický radikál, který v minulém desetiletí vedl ozbrojené povstání proti americké armádě.
Později se z veřejného života zcela stáhl. Nedávno se vrátil v novém převleku bojovníka proti establishmentu a všeobecné korupci. Za tímto účelem uzavřel předvolební dohodu s několika sekulárními stranami, včetně iráckých komunistů – ačkoli původně byl zapáleným bojovníkem proti západním vlivům v iráckém prostředí.
Do různých stran
Touha Iráčanů po očistě od korupce se i v jiných ohledech ukazuje jako silnější než nenávist mezi sunnity a šíity, jež dosud devastovala irácký veřejný prostor.
Sadrův úspěch možná nepotěšil Američany, ale paradoxně ani Írán. Síly, které v Teheránu považují za své nejbližší irácké spojence, skončily v relativně svobodných volbách až na druhém místě. Pokud tedy výsledky vypovídají o iráckých náladách, znamená to, že ani mnozí iráčtí šíité si nepřejí přílišný vliv většího souseda na domácí záležitosti.
Volby jakožto měřítko návratu k normálu však velmi úspěšné nebyly. Zúčastnilo se jich méně než 45 procent voličů, což je navíc ještě méně než minule. Tak nízká účast bývá způsobena buď všeobecnou spokojeností s poměry, nebo ztrátou víry, že volby mohou něco změnit.
Irák zatím spadá spíše do té druhé kategorie a po posledním požáru to bude ještě o něco horší.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
