Jan Fingerland: Proč Francouzi protestují

11. prosinec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Protesty ve Francii

Kdysi kdosi upozornil na typický francouzský paradox: Francouzi jsou revoluční z tradice. Kde se tato protitradiční tradice vzala a koření současné události v hluboké minulosti?

Jistě, kdo by neznal Francouzskou revoluci roku 1789, případně tu z roku 1830, Pařížskou komunu roku 1871 a řadu menších událostí podobného druhu.

Thomas Kulidakis: Žluté vesty ve Francii a potřeba nové společenské smlouvy

Protesty žlutých vest ve Francii

Pro budoucí osud povstání takzvaných žlutých vest ve Francii je možné použít příměr z díla Citadela Antoine de Saint-Exupéryho.

Pro žijící generaci je klíčový rok 1968, včetně barikád a několika mrtvých. Ostatně Ludvík Napoleon nechal Paříž přestavět na město širokých bulvárů i proto, že chtěl zabránit stavbě zátarasů, které bránily armádě v pohybu po městě.

Historici poukazují na fakt, že ústřední kolektivní zkušeností Francouzů je právě prvotní revoluce roku 1789, která ukončila královskou samovládu a od té doby bylo potřeba žárlivě střežit výdobytky revoluce – nebo přinejmenším takové je lidové vnímání této události.

Základní instinkt

Psychologický účinek této zkušenosti je mimo jiné v tom, že držitel funkce nemá velký respekt. Nositelem legitimity je „lid“ a ten promlouvá i mimo obvyklé etablované procedury, jako jsou třeba parlamentní volby, nebo i volby prezidentské, vždyť Macron porazil svou soupeřku dva ku jedné, dostal teoreticky jasný mandát ke své politice.

Thomas Kulidakis: Násilí škodí námitkám hnutí žlutých vest ve Francii

Protesty žlutých vest ve Francii

Násilí doprovázející protesty ve Francii je veskrze špatné z několika důvodů. Za prvé ničení centra Paříže je barbarství.

Někteří sociologové se zas domnívají, že hlavním důvodem francouzské ochoty jít do ulic, je reakce na povahu francouzské prezidentské moci. Hlava státu má ve Francii mimořádně velké pravomoci, které je třeba držet na uzdě. A nejpřirozenějším kanálem, kterým se mocní dozvídají, co si myslí veřejnost, je ulice.

Všechny tyto zkušenosti je možné zaznamenat i na dnešních pařížských ulicích, kdy je prezident Macron přirovnáván ke králům obecně, nebo rovnou k Ludvíku XVI. Nejde přitom nutně o to ho svrhnout nebo mu případně také setnout hlavu. Jde o varování – příliš se staráš o bohaté a málo o nás ostatní.

Mezi demonstranty, nebo jejich sympatizanty přitom musejí být i ti, kdo ho volili. Vždyť skoro polovina veřejnosti ve výzkumech uvádí, že protesty „podporuje“, a více než čtvrtina s nimi alespoň „sympatizuje“.

Macron pravděpodobně ztratil část své podpory, když zrušil daň pro velmi bohaté lidi, jakkoliv se mohlo jednat o ekonomicky rozumný krok, a věc korunoval tím, že chtěl uvalit daň na palivo ve jménu větší ekologie, ačkoli jeho lid na ekologii kašle, pokud se má dotknout jeho vlastních výdajů.

Kamarád bohatých

Proti dani na palivo nepochybně nedemonstrují ti nejchudší, protože ti žádná auta nemají. Auta také nemají četní středoškolští studenti, kteří se do demonstrací zapojili. Kromě naštvané nižší střední třídy a samozřejmě profesionálních potížistů a nepřátel všeho se tedy do ulic vypravili lidé, kteří chtějí Macronovi dát najevo, že ve svých krocích málo dbá na to, co si myslí veřejnost.

Prezident Francie chce po protestech snížit daně a zvednout minimální mzdu o 100 eur

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Francouzský prezident Emmanuel Macron se snažil uklidnit nepokoje v zemi nabídkou série sociálních opatření. Například zvýšením minimální mzdy.

To je naprosto v souladu se zavedenou francouzskou tradicí. Sám Macron nemohl počítat s tím, že se veřejným protestům vyhne. Sám je ostatně plodem malé revoluce uvnitř politického systému.

Jsou tu samozřejmě odlišnosti oproti minulosti. Současné demonstrace nemají vůdce a ti, kdo se za jejich představitele prohlašují, se ani neobtěžovali s vládou komunikovat. Vlastně ani není úplně zřejmé, kdo protestuje a za co.

Protesty také ve srovnání s mnoha předchozími nejsou příliš ideologické, prostě jsou jen naštvané nebo nanejvýš říkají, že chtějí dostávat vyšší platy, platit nižší daně a za to vše dostat lepší veřejné služby.

Jan Fingerland

A ještě poznámka na závěr. Mezi některými českými pozorovateli se objevily skryté revoluční vášně a o protestech žlutých vest referují se špatně utajovaným nadšením – lid promluvil! Titíž lidé ale nenajdou dobrého slova pro Trumpa nebo jeho voliče, aniž by ve svém postoji cítili rozpor.

Co takhle si připustit, že „lid“ je v demokracii zdrojem moci a legitimity, ale také se může šeredně mýlit? 

Spustit audio