Jan Fingerland: Proč byl impeachment nemastný i přesolený
Kdo vlastně prohrál a kdo vyhrál v procesu ústavní žaloby proti exprezidentu Donaldu Trumpovi? Vlastně to není úplně jasné. Výsledek hlasování v Senátu nepřekvapil nikoho, Donald Trump odsouzen nebyl, jak to dopředu naznačovalo rozložení hlasů. O konkrétní rozsudek ale vlastně tak moc nešlo, spíš o dopad jednání na další politický vývoj. A tak je těžké říci, kdo je vítězem.
Donaldu Trumpovi se asi i trochu ulevilo, jeden nikdy neví. Sám ale už 20. ledna odletěl z hlavního města a od té doby dlí ve svém golfovém klubu na Floridě. Společnost aligátorů pravděpodobně považuje za bezpečnější a příjemnější než washingtonské kongresmany, včetně těch republikánských.
Čtěte také
Ovšem jeho úleva nemůže být úplná, pravděpodobně ho čekají trestní i občanské žaloby v souvislosti s událostmi z 6. ledna. Podle zpráv z jeho okolí je touto vyhlídkou znepokojen.
Krom toho zřejmě bude čelit i vyšetřování za pokus ovlivnit sčítání hlasů ve státě Georgia, když ve známém telefonátu žádal, ať mu tam najdou nějaké extra hlasy.
Kapitol v křeči
Jak vypadá věc z hlediska Kongresu? Záleží na tom, o které straně mluvíme. Proces impeachmentu byl silně zpolitizovaný a hlasovalo se stranicky. Všichni demokraté pro odsouzení, skoro všichni republikáni proti. Současně ale podle historiků nikdy při žádném impeachmentu nehlasovalo proti žádnému prezidentovi tolik jeho spolustraníků jako tentokrát proti Trumpovi – záleží tedy na tom, zda budeme říkat, že sklenice je napůl prázdná, či napůl plná.
Čtěte také
Z padesáti republikánských senátorů hlasovalo pro ústavní žalobu sedm z nich, tedy asi každý sedmý. Někteří zůstali sedět na plotě, například donedávna Trumpův přední spojenec Mitch McConnell, vůdce senátních republikánů, hlasoval proti odsouzení, ale současně souhlasil s tím, že exprezident nese „praktickou i morální vinu“ – jen ne takovou, aby bylo možné ho za 6. leden ústavně odsoudit.
Je možné, že pro impeachment by hlasovalo víc republikánů, pokud by se nebáli. Podle nejnovějších výzkumů 82 procent republikánů stále stojí za Trumpem a 72 procent věří, že Joe Biden byl zvolen pomocí podvodů. Toho si je jistě vědom i každý republikán v Senátu.
Je charakteristické, že z oněch sedmi statečných se skoro žádný nebude ucházet o znovuzvolení během příštího obnovování senátních řad, kdy bude leden a únor roku 2021 ještě v čerstvé paměti.
Čtěte také
Nancy Pelosiová, demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů, s politickou citlivostí sobě vlastní obvinila své republikánské kolegy v Senátu ze zbabělosti. Je to možné, ale současně se nemůžeme ubránit otázce, jak to, že se mezi padesátkou demokratických senátorů nevyskytl ani jediný, který by si myslel totéž, co McConnell – tedy že Trump je vinný, ale není to na odvolání, tím spíš po ukončení funkčního období. Buď také nikdo neměl odvahu, anebo se prostě automaticky hlasovalo stranicky, ne podle podstaty věci.
Hlas z Floridy
Špatnou zprávou v tomto smyslu je vzkaz, který ze svého floridského vyhnanství poslal sám Trump – prý se nevzdal a jeho hnutí za obnovu americké velikosti je teprve na začátku. Pokud tomu tak je, obnova republikánské strany, ale i naděje na oživení mezistranické spolupráce v Kongresu se odkládají na neurčito.
Je charakteristické, že do pozadí pozornosti se během oněch dnů dostal jiný muž. Joe Biden, vítěz prezidentských voleb, pokud si na něj ještě pamatujete. Na období Trumpova impeachmentu se uklidil do prezidentského sídla v Camp Davidu a vzkázal, že dění v Kongresu příliš nesleduje, aby ukázal, že mu nechce přikládat takovou váhu.
I jeho reakce na výsledek hlasování byla zdrženlivá a pokusil se hned přepnout pozornost na svou prezidentskou agendu – tedy obrátit list a soustředil se na budoucnost. Zdá se, že Trump a Pelosiová mu to ještě chvíli nebudou chtít dovolit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
