Jan Fingerland: Libanon v ofsajdu

Co se tedy stalo? Jeden sebevražedný atentátník a jedna bomba v automobilu zdecimovaly okolí íránské ambasády a zabily desítky lidí. Cílem bylo nejen zastupitelství Íránu, ale také jeho okolí, které je známo coby bašta hnutí Hizballáh. Tato šíitská organizace je známá coby prodloužená ruka Teheránu v Libanonu. Napětí mezi sunnity a šíity v Libanonu není nic nového, ale posledním vývojem dostává celá věc nový rozměr.

Bombový útok, nebo spíše útoky na libanonské šíity, případně sunnity se v Libanonu množí, zejména v Tripolisu a nyní i v Bejrútu. Jsou odrazem napětí, které se sem přenáší ze sousední Sýrie. Tamní občanská válka má na malý Libanon nejrůznější dopady, od těžko zvládnutelného přílivu uprchlíků, přes ekonomické potíže až po zhoršení bezpečnosti a šíření takových jevů, jako jsou únosy a vymáhání výkupného. Dlouhodobě nejnebezpečnější jsou však právě vztahy mezi šíity a sunnity.

Válka v Sýrii je vnímána, a částečně také spočívá, v soupeření tamního šíitského živlu, o který se opírá režim Bašára Asada, a sunnitské většiny, která převažuje v řadách povstalců. Už to samo o sobě by stačilo k tomu, aby se takové napětí projevilo i v sousedním Libanonu, který má podobné složení obyvatelstva a tak jako tak téměř vždy fungoval jako přívěsek syrské politiky. Současný sektářský střet má však ještě mnohem větší dimenze, které libanonské poměry přerůstají.

Libanon sloužil po desítky let jako hřiště pro jiné velmoci v okolí, především Írán, Sýrii a Saúdskou Arábii. Nyní se takovým hřištěm stala i sama Sýrie. Zatímco syrské povstalce podporují ropné monarchie Arabského poloostrova, zejména Saúdská Arábie a Katar, vládu v Damašku drží u moci Írán a velkou část bojových úkolů v samotné Sýrii na sebe vzalo libanonské hnutí Hizballáh, spojenec Íránu. Úterní výbuch u íránského velvyslanectví uprostřed bejrútské miniříše Hizballáhu tedy spadá nejen do vnitrolibanonského, ale regionálního boje šíitů a sunnitů, respektive Íránu a sunnitských zemí.

To ostatně vědí všichni aktéři dění. Z Íránu sice obligátně zaznělo cosi o sionistickém pachateli, ale Sýrie rovnou nepřímo obvinila Saúdskou Arábii, když tamní vláda hovořila o tom, že „za všemi teroristickými útoky v Sýrii, Libanonu a Iráku je cítit petrodolary“ – rozuměj sunnitské radikální skupiny financované bohatými dárci z Arabského poloostrova.

K útoku se skutečně přihlásily libanonské Brigády Abdalláha Azzama, které jsou napojené na Al Kajdu, sunnitskou radikální organizaci, která považuje šíity za své nepřátele. I provedení akce, včetně sebevražedného atentátníka, ukazuje na její metody. V samotné Sýrii se nyní odehrává skutečný boj nejen mezi vládou a povstalci, který má politický rozměr, ale také náboženské střetnutí mezi šíitskými radikály z Hizballáhu a sunnitskými radikály napojenými na Al Kajdu.

To vše je zarámováno skutečností, že právě příliv čerstvých, dobře vyzbrojených a vycvičených členů Hizballáhu v průběhu letošního roku zvrátil vývoj na syrském bojišti ve prospěch Bašára Asada. Bombový útok je nejen odpovědí na tuto angažovanost libanonských šíitů, ale také tak trochu přiznáním, že přímo na bojišti se sunnitům daří hůře než jejich oponentům.