Jan Fingerland: Koronavirus testuje muslimy

Jde o období, kdy lidé ustávají v práci a více se setkávají s rodinou, sousedy, přáteli a dalšími lidmi. Nic z toho samozřejmě není možné a technické prostředky, jako je internetové spojení, nemůžou dost dobře nahradit rodinná setkání nebo společné večerní jídlo.

Čtěte také

Jan Fingerland: Virus kontra džihád

Pomocí webu nebo mobilních telefonů lze také sledovat modlitby nebo kázání – pohled na imáma, jak sedí v prázdné mešitě před naaranžovaným mobilním telefonem, se možná v muslimském světě stane symbolem ramadánu, modelu 2020.

Jediné, co se zásadně nemění, je zvyk sledovat nové televizní seriály chystané s předstihem právě na ramadán. S tím rozdílem, že některé z těch ohlášených se nepodařilo kvůli karanténě nebo nedostatku peněz dokončit včas, a tak se diváci musejí spokojit s reprízami.

Ale vážně, ramadán v období epidemie není poznamenán jen úbytkem zábavného programu. V řadě států vyvolalo setkání obou společenských fenoménů skutečné napětí. Například v Nigeru na začátku ramadánu propukly nepokoje poté, co úřady zakázaly společné modlitby. V sousední Nigérii policie zadržela 15 imámů, kteří se odmítali podrobit vládnímu nařízení a svolávali modlitby do mešity.

Vztah k bohu a dobročinnost

Čtěte také

Jan Fingerland: Pro íránský režim může být koronavirus smrtelný

Bylo to dáno i tím, že do této části muslimského světa nákaza dorazila později než jinam, například Írán byl postižen už na počátku globální epidemie, dávno před začátkem ramadánu, a tváří v tvář vážným následkům už si nikdo netroufal zpochybňovat nutnost přísných opatření, i když se dotýkaly náboženské praxe.

Jinde úřady raději preventivně ustupovaly. Třeba v Egyptě začaly před ramadánem navzdory varováním odborníků zmírňovat některá opatření poté, co se objevily protesty proti omezování veřejných shromáždění. To mimo jiné znamená, že současná vláda, která přísně trestá politický disent, nechce čelit nespokojenosti kvůli náboženskému cítění obyvatel, anebo jejich touze upevňovat během ramadánu rodinné a sousedské svazky.

Letošní ramadán se stal podnětem i k dalším debatám. Jeho připomínka zahrnuje půst během dne, a současně opakované narušování spánku, protože věřící po setmění, a pak znovu před rozbřeskem jedí předem připravené slavnostní jídlo, případně se modlí nebo konverzují s rodinnými příslušníky.

Čtěte také

Jan Fingerland: Epidemii koronaviru následuje epidemie konspirací

Hladovění i nedostatek spánku ovšem lidi oslabuje a teoreticky je činí náchylnějšími k nákaze. Většina duchovních se ale kloní k závěru, že půst je i letos povinný, pokud dotyčný nemá vážné zdravotní potíže. Ramadán pak dvojnásobně zatěžuje lékaře a vůbec zdravotní personál. Nejen že se musejí postit, což zahrnuje i zřeknutí se nápojů, ale k jejich vyčerpání a dehydrataci přispívá i nutnost nosit masky a další ochranné pomůcky.

Ramadán má ještě vážnější stránku. Většina muslimů žije v chudých zemích a opatření proti koronaviru pro ně znamenají velkou ekonomickou zátěž – například mají i horší přístup k pomoci od šťastnějších bližních. To se ještě více týká uprchlíků, kterých je v Africe, na Blízkém východě a v Asii více než jinde. I na ty dopadá kombinace posvátného měsíce a uzávěr více než na ostatní.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Během ramadánu by se věřící muslim měl věnovat nejen osobnímu vztahu k bohu nebo rodinným vazbám, ale i dobročinnosti. V novinách vydávaných v islámských zemích se rozběhla debata, zda současný neradostný stav povede k úbytku štědrosti, nebo naopak otevře lidem srdce a peněženky. Ramadán je právě v polovině, na výsledek se teprve čeká.

Autor je komentátor Českého rozhlasu