Jan Fingerland: Katalánsko, zkumavka Evropy

Katalánsko
Katalánsko

Současné Španělsko je vlastně laboratoří současné Evropy a Katalánsko je možná jednou z jejích zkumavek. V boji o jeho osud se střetávají klíčové politické principy, a to v téměř laboratorní čistotě.

Těmito principy je právo na sebeurčení, které má v Evropě poslední generace velmi dobré jméno a řada národů zesílila své volání po nezávislosti – vzpomeňme nervozitu, kterou v Londýně vyvolává budoucnost Skotska a Severního Irska. Východoevropské státy si prošly procesem dezintegrace už v 90. letech.

Proti němu stojí potřeba centrálních vlád udržet státy pohromadě, i když v éře identit a požadavků ztratila na razanci. O to pozoruhodnější bylo energické vystoupení dřívější španělské vlády proti katalánským separatistům, kteří se pokusili prosadit nezávislost i mimo pravidla daná španělskou ústavou. Část katalánských politiků skončila ve vazbě nebo v exilu.

Realita a surrealita

To vše je zarámováno jinými dvěma silami – tlakem veřejnosti, která v současné Evropě nabyla sebevědomí říkat, co si myslí, případně rovnou, co chce, a přesunem části politických záležitostí do náhradních sfér, například do oblasti justice.

Španělská justice se k našim vězňům chová nehorázně, tvrdí katalánský premiér

Protest katalánských separatistů v Bruselu

Čtyři aktivisté, kteří čelí obvinění z loňských neúspěšných snah o vyhlášení nezávislosti Katalánska, se rozhodli vyhlásit hladovku. Důvodem je podle nich nespravedlivé jednání španělské justice, všímá si britský deník Guardian.

Shodou okolností se dvě zásadní události setkaly během méně než osmačtyřiceti hodin. Jednou je začátek procesu s bývalým katalánským vedením, který začne už v úterý. Jde o přelíčení před španělským nejvyšším soudem, v němž tucet politiků bude čelit vážným obviněním.

Za trestné činy, jako je vzpoura, některým z nich hrozí až 25 let vězení. V tomto případě nejde ani tak o výši trestů, v současné západní demokratické Evropě skoro surreálnou, ale skutečnost, že se takový proces vůbec odehrává. Akreditovaly se na něj stovky novinářů a potáhne se mnoho měsíců. Další procesy se budou odehrávat v oddělené části přímo v Barceloně před katalánským nejvyšším soudem.

Jan Fingerland

Už v neděli shromáždily tisíce lidí v Madridu, tedy daleko od Katalánska. Jejich poselství bylo dvojí. Zaprvé trvání na celistvosti země – místo transparentů drželi v rukou obvykle španělské vlajky. A za druhé, části španělské veřejnosti se zdá, že vláda postupuje proti požadavkům části Katalánců málo důrazně. Byla to tedy demonstrace i čistě stranicko-politická.

Jednotně za jednotu

Protestující pocházeli z řad krajní pravice a nacionalistů. Část ale pochází z řad příznivců minulé lidovecké vlády, jíž v roce 2018 vystřídali socialisté. Lidovci kritizují premiéra Pedra Sáncheze za to, že se snaží nabídnout Kataláncům ústupky, včetně dalšího posílení autonomie, a tak situaci uklidnit. Demonstranti se domnívají, že je to nebezpečná a nelegitimní politika, která obchází dohled veřejnosti.

Paradoxní je, že tato jednání ztroskotala ještě před nedělním shromážděním, protože separatisté i nadále trvají na referendu o osamostatnění, žádné ústupky je nemohou uplatit – v tomto ohledu měli tedy madridští demonstranti varující před kompromisy se separatisty hořkou pravdu. Vláda je ovšem i nadále závislá na podpoře silně levicového Podemosu a katalánských nacionalistů a už ve středu jí čeká hlasování o rozpočtu, pro které je nutně potřebuje.

Španělsko možná čeká pád vlády a možná i předčasné volby, v nichž by asi vyhrála pravice. A v každém případě úvahy o stavu demokracie a její budoucnosti. V tom ale Španělsko není v dnešní Evropě zdaleka samo.

Spustit audio

Související