Jan Fingerland: Izrael v etiopském zrcadle
Žádná společnost není ušetřena xenofobie. Velká demonstrace v Tel Avivu je příležitostí mluvit o její izraelské verzi.
Na počátku, jak to u podobných událostí bývá, byla rozbuška. Měla podobu videozáznamu, na kterém bez zřejmého důvodu dva policisté povalili na zem Izraelce etiopského původu, a jeden z mužů zákona ho chvíli držel v kravatě.
Záznam průmyslové kamery se dostal ven a vyvolal velmi negativní ohlas, zejména u Izraelců původem z Etiopie, tedy příslušníků více než 130tisícové komunity černé pleti.
V neděli se sešlo několik tisíc lidí na poklidné demonstraci v Tel Avivu, aby dali najevo, že postavení Etiopanů v Izraeli považují za špatné.
Demonstrace se ovšem večer zvrhla v ničení majetku a bitku s policií, při které byly desítky lidí zraněny, paradoxně šlo převážně o policisty.
Mezitím se do redakcí izraelských médií začala scházet stanoviska představitelů etiopské komunity i výpovědi řadových etiopských Izraelců. Někteří mluvili o diskriminaci na trhu práce nebo ponižujícím jednání policie, jiní přímo o policejním násilí, s nímž se prý setkávají.
Izraelská společnost se měla příležitost podívat na svět očima své černé komunity. Neboli, jak konstatoval jeden komentátor, Izrael se podíval do zrcadla, a co uviděl, nebylo pěkné.
V 8milionovém Izraeli žije jen asi 135.000 lidí, kteří se narodili v Etiopii nebo etiopským rodičům. Většinu z nich přivezli Izraelci v 80. a 90. letech do Izraele zvláštním leteckým mostem, mnozí z nich byli tehdy ohroženi o životě hladomorem, občanskou válkou a tehdejší vojenskou vládou.
Tito Etiopané sami sebe považují za Židy, konkrétně za potomky biblického krále Šalamouna a královny ze Sáby. Podle jiných názorů jde o původní etnické etiopské komunity, které v minulých staletích přijaly judaismus jako svou víru.
Etiopská komunita, která pocházela z venkova relativně nerozvinuté země, nebyla jako celek velmi úspěšná v integraci do jinak silně rozvinuté izraelské společnosti, pokud měříme tento úspěch podílem lidí s vyšším vzděláním, průměrným příjmem nebo podílem trestaných či nezaměstnaných.
Sami Etiopané tvrdí, že v Izraeli existuje institucionalizovaný rasismus namířený proti jejich komunitě – setkávají se s ním ve státních službách, při snaze získat zaměstnání v soukromém sektoru i při vstupu do nočních klubů.
Černí Izraelci si stěžují, že je ostatní společnost nevnímá jako sobě rovné a jako by ani oni sami se nemohli cítit součástí společnosti.
Izrael, který stojí na étosu společnosti založené uprchlíky před nenávistí a nespravedlností, je velmi citlivý na vnitřní kritiku tohoto druhu.
Napadeného mladíka přijal premiér Netanjahu, který vyjádřil zděšení nad chováním policie a ocenil jeho volání po uklidnění situace. Také prezident Rivlin konstatoval, že izraelská společnost musí zpytovat svědomí.
Jak ale v deníku Jediot Achronot konstatuje etiopský izraelský publicista Danny Adeno Abebe, problém není především v postoji státu, ale společnosti, která není schopná se zbavit předsudků vůči Etiopanům, ale i židům původem z Jemenu, zahraničním dělníkům nebo súdánským uprchlíkům v Izraeli.
K tomu lze dodat, že Izrael je plný podobných dělicích čar – mezi Židy a Araby, židovskými Izraelci evropského a orientálního původu, mezi sekulárními a ultraortodoxními Izraelci a podobně.
Sám Abebe ovšem odmítá například paralelu se situací ve Spojených státech, kde se momentálně také odehrává debata o rasismu a policejním násilí vůči černošským mladíkům.
Podle Abebeho izraelský stát investoval obrovské úsilí do integrace etiopské komunity, i když ne vždy šlo o snahu dobře namířenou. Pondělní demonstrace a následné nepokoje nebyly jen reakcí na policejní brutalitu, ale i dlouhodobou frustraci z nerovného postavení.
I to se však snad pomalu mění. Málokterý Izraelec by nepoznal Titi Ajnavovou, první černou vítězku soutěže Miss Israel z roku 2013, narozenou ještě v Etiopii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
