Jan Fingerland: Infrastrukturní zákon aneb Poslední Bidenovo vítězství
Rozkaz zněl jasně: Dostaňte to na můj stůl! Prezident Joe Biden tím myslel zákon o infrastrukturních výdajích, který měli demokraté protlačit Kongresem. Zákon může podstatně změnit Ameriku. Může také být Bidenovým prvním velkým vnitropolitickým vítězstvím. Možná ale i tím posledním.
Zákon má nasměrovat v příštích letech stovky miliard federálních dolarů do infrastruktury, zejména silnic, mostů, tunelů, ale i železničních tratí nebo rychlého internetu.
Sám Biden vidí ve svém plánu mnohonásobný efekt, od nápravy skutečně zanedbaných veřejných staveb; přes boj proti rasismu, například lepší dopravní obsluhou černošských čtvrtí; až po položení základů pro rozvoj americké ekonomiky v následujících desetiletích.
Velké plány středního prezidenta
Biden se tak trochu stylizuje do svých slovutných předchůdců s velkými investičními projekty coby svými pomníky, jako byl F. D. Roosevelt. Jestli i tentokrát budou mít tyto investice podobný význam, zatím nikdo neví. Prozatím se dají s jistotou popsat jen okolnosti, za kterých byl zákon po měsících obtížných jednání přece jen úspěšně protlačen oběma komorami.
Čtěte také
A úspěch to je, nejen pokud porovnáme potenciálně rozsáhlé dopady zákona o investicích s vlastně dosti skromnými výsledky dosavadního Bidenova působení. A ještě více Bidenův triumf oceníme, pokud si uvědomíme, že demokraté mají ve sněmovně jen těsnou většinu, a v Senátu panuje mezi demokraty a republikány pat – a přece se Biden dočkal toho, že mu zákon přistál na stole k podpisu.
Pro řadu republikánů byl obtížně přijatelný. Buď z úzce stranických důvodů, protože demokratickému prezidentovi nechtěli dopřát žádný úspěch. Anebo z důvodů ideových, protože infrastrukturní plán předpokládá velké státní výdaje a zvýšení rozpočtového deficitu. Přesto pro něj 13 republikánů zvedlo ruku, což je vlastně velká událost v americké politice, poničené zavilým stranictvím.
Trojí štěpení
Biden by zákon bez republikánských odpadlíků na stůl nedostal, protože se kvůli plánu rozštěpili i jeho vlastní demokraté. Část levicového proudu nebyla spokojena s tím, že zákon byl nakonec navržen ve skromnější podobě, a navíc podmiňovali jeho schválení přijetím dalšího zákona o rozšíření sociálních a zdravotních práv, který předpokládal ještě mnohem větší federální výdaje.
Čtěte také
Ten by ovšem těžko získal podporu republikánů, když se proti němu stavěli i někteří demokraté. Nakonec se tedy před pátečním hlasováním rozštěpila i levice demokratů.
Část hlasovala pro zákon, částečně i pod vlivem neúspěchu demokratických kandidátů v jiných volbách, například pár dní před tím při hlasování o guvernérovi Virginie. Úspěch republikánského kandidáta chápali jako varování, že umírněnější veřejnost si nepřeje další přesun demokratické strany doleva.
Tito demokraté tedy přijali okleštěnou podobu zákona s tím, že hlasování o zmíněném dalším sociálním a zdravotním zákonu bude brzy následovat, i když se tak možná ve skutečnosti nestane nebo nebude přijat, protože pro ten už umírnění republikáni hlasovat nebudou.
Čtěte také
Naopak šest silně levicových demokratů ve svém odporu vůči infrastrukturnímu zákonu vytrvalo prý z principiálních důvodů, protože nemohou ustoupit od požadavku na podporu nejchudších Američanů. Místo toho museli pozorovat, že Bidenův zákon prošel s pomocí republikánů.
Všichni přitom vědí, že demokraté ovládají Kongres jen těsně a že už za rok pravděpodobně obě komory ovládnou republikáni – takové je pravidlo amerického volebního cyklu.
Zatím není jasné, jestli politicky na krocích směrem k politickému středu více vydělají republikáni, nebo demokraté. Co je jisté, je skutečnost, že Bidenův infrastrukturní zákon zůstane. Bude to možná prezidentův největší vnitropolitický úspěch za celé období.
A vzhledem k vnitrostranickému boji u demokratů a blížící se prohře v příštích volbách třeba i úspěch jediný.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
