Jan Fingerland: Indonésie v OSN předvedla odvahu

Prezident Subianto hovořil o izraelsko-palestinském konfliktu, a ledaskoho mohl zaskočit. Mluvil totiž o tom, že jeho země je připravena uznat Izrael a uzavřít s ním mír. Za podmínky, pokud Izrael uzná nezávislou Palestinu.

Čtěte také

DVOJKA

Novinář Ivan Kytka: Británie uznala Palestinu i kvůli špatnému svědomí z koloniální éry

Věc se odehrávala na pozadí vlny uznávání Palestiny během konference o dvojstátním řešení, jež se konala na okraj zasedání Valného shromáždění. Indonésie nešla tak daleko, aby Izrael rovnou uznala, jako čtyři arabské země před pěti lety v rámci Abrahámovských dohod.

Ovšem její postoj ještě více kontrastoval se současným trendem uznávání Palestiny ze strany západních zemí, bez výraznějších podmínek. Má jít o prostředek nátlaku na Izrael, ale užitečnost tohoto postupu pro palestinskou věc je přinejmenším sporná.

Změna kurzu

Indonéský případ je velmi důležitý už jen proto, že jde o čtvrtou nejlidnatější zemi světa, a jednoznačně největší muslimskou zemi. Její váha je tedy značná.

Čtěte také

Petr Janyška: Macron uznal Stát Palestina

Prezident Prawobo Subianto se přihlásil k dvojstátnímu řešení, což je nyní nejobvyklejší stanovisko, byť ještě donedávna v řadě muslimských zemí neakceptované.

Zároveň výrazně vystoupil z řady tím, že dodal další věci.  Doslova uvedl, že aby byl zaručen mír, svět musí „také uznat, respektovat a zaručit bezpečnost a ochranu Izraele. Teprve pak můžeme dosáhnout skutečného míru.“

A za druhé, uvedl, že je připraven vyslat do Gazy 20 tisíc vojáků jako mírové síly. Podobně je třeba ochoten nasadit indonéské vojáky i v jiných zemích, i na Ukrajině, v Súdánu nebo Libyi.

Čtěte také

Novým indonéským prezidentem je Subianto. Z obávaného generála je hvězda sociálních sítí

Neboli Prawobo Subianto projevil mnohem větší realismus než třeba západní země, které při stejné příležitosti formálně uznali nezávislou Palestinu, aniž by se zavázali k čemukoli nepříjemnému, nebezpečnému nebo namáhavému.

Prawobo Subianto zakončil svůj projev hebrejským pozdravem Šalom, mír. Některým Izraelcům to připomnělo příjezd egyptského prezidenta Anvara Sadata v roce 1977 do Jeruzaléma. Byla to tehdy  předzvěst něčeho mnohem většího, podložená Sadatovou politickou odvahou. 

Prospěšná ambice

Celá věc má samozřejmě komplikovanější kontext, včetně velmi spletité historie vztahů Indonésie jak s Palestinci, tak s Izraelci. Indonésie, od Blízkého východu vzdálená přes 8 tisíc kilometrů, se o konflikt střídavě zajímala i nezajímala, i když v zásadě vždy zaujímala k Izraeli kritický postoj a nikdy ho neuznala.

Současně byla v minulosti období, kdy Jakarta sice Izrael neuznávala, ale udržovala s ním kontakt, obchodovala s ním a dokonce od něj nakupovala zbraně. Nyní dosahuje vzájemná obchodní výměna stovek milionů dolarů a rychle roste.

Krom toho Izrael navštěvují desítky tisíc indonéských turistů a naopak. Paradoxní je, že ještě nedávno Indonésie zabránila izraelskému sportovci, aby na mezinárodní soutěži mohl vystupovat pod svou národní vlajkou.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Indonésie ale naskočila do rozjetého vlaku uznávání Izraele ze strany muslimských zemí, i když za podmínky izraelského uznání Palestiny. Roli hraje i osobnost teprve vloni zvoleného prezidenta Prawobo Subianta, bývalého generála, který se na politiku dívá trochu jinak než jeho předchůdci.

A navíc má ambici být vidět na mezinárodní scéně.  To se mu nepochybně podařilo. Po zásluze. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu