Jan Fingerland: Horší než Čingischán aneb Konec křesťanů v Iráku

Zatím posledním dějstvím lidské, ale vlastně i kulturně-historické tragédie bylo páteční ultimátum adresované křesťanům v severoiráckém Mosulu. Vydal je samozvaný „chalífa Ibrahím“, donedávna známý pod jiným falešným jménem Abú Bakr Bagdádí.

Tomu se podařilo vytvořit na území části Sýrie a Iráku útvar označovaný jako „Islámský stát“ a začít ho řídit podle svých vlastních představ o islámu.

Bagdádí a jeho lidé se rozhodli vzít některé islámské tradice opravdu doslova a obnovit středověkou instituci „dhimmy“, tedy podřízenosti křesťanů a židů muslimské vládě. Jakožto vyznavači monoteistické víry směli křesťané a židé mezi muslimy žít, ale jen s určitými omezeními a za cenu placení zvláštní daně za „ochranu“.

Čtěte také

Prakticky všechny islámské státy tuto instituci odbouraly, ale Bagdádího Islámský stát se nyní k této praxi vrátil. Už v únoru si museli křesťané v tehdy čerstvě dobytém městě Rakka vybrat, zda přestoupí na islám, nebo se podřídí islamistické vládě – nebo zemřou. Nyní, krátce poté, co se ISIL zmocnil Mosulu, se situace opakuje.

Ti, kdo chtěli odejít, měli na rozhodnutí jeden den. Z Mosulu už před jeho dobytím a bezprostředně po něm uprchlo velké množství lidí. V sobotu, před vypršením Bagdádího ultimáta, se na cestu vydalo posledních dvaapadesát rodin, což v místních poměrech znamená několik stovek lidí.

Z Mosulu kvůli násílí uprchli křesťané|foto: ČTK/AP,ČTK

Tito poslední opozdilci už prchali zcela bez prostředků, jejich domy byly už před tím označeny arabským písmenem Nun, kterým začíná koránské označení křesťana. Cestou pak museli projít kontrolním stanovištěm, kde při prohlídkách přišli i o svůj movitý majetek.

Většinou se pak vydali směrem na sever do iráckého Kurdistánu, kde je relativně bezpečno. Kolik křesťanů v Mosulu zůstalo a zda přestoupili na islám nebo zda budou platit náboženskou daň, není známo. Někteří z těch, kdo přišli o přístřeší, prý v některých případech našli útočiště u svých muslimských přátel.

Čtěte také

Oněch několik stovek uprchlých a ožebračených rodin je relativně malé číslo, ale přinejmenším přitáhlo mediální pozornost k faktu, že křesťané z Iráku mizí už celou generaci. V oblasti mezi Eufratem a Tigridem přitom křesťané žili již téměř 2000 let. Velká část z nich sídlí či sídlila právě na severu Mezopotámie, v oblasti velkých měst, kde se nyní prosazují extremisté z ISILu.

Iráčtí křesťané byli terčem masakrů už v minulosti, od velkých násilností v roce 1932 až po různé bombové útoky v Bagdágu nebo Mosulu po svržení Husajnova režimu, které měli na svědomí obvykle sunnitští extremisté, kteří v křesťanech viděli heretiky nebo agenty Západu.

Z Mosulu kvůli násílí uprchli křesťané|foto: ČTK/AP,ČTK

Se zřízením Bagdádího „Islámského státu“ však situace dostala nový rozměr, protože nyní mají křesťané být začleněni do nábožensky definovaného politického systému.

V samotném Iráku se odhaduje počet křesťanů před dvaceti lety na jeden až jeden a půl milionu. Nyní je to podle různých odhadů kolem tří až čtyř set tisíc, přičemž nikdo nepochybuje, že toto číslo se bude stále zmenšovat.

Čtěte také

Chaldejský patriarcha Louis Rafael I. přirovnal příchod ISILu do Mosulu k Čingischánovu zničení Bagdádu. To se sice odehrálo už ve 13. století, ale v arabském povědomí dosud žije jako prototyp katastrofy. Patriarcha chtěl použitím tohoto příměru pravděpodobně apelovat na solidaritu ostatních Iráčanů.

Čingischánův vpád ovšem tehdejší chalífát vyvrátil, kdežto vůdce ISILu Bagdádí se snaží chalífát, tedy stát řídící se pravým islámem, znovu zřídit.

Je tu však jiný, podstatnější rozdíl. Mongolský vpád zůstal vryt v arabském historickém povědomí i po stovkách let. Pokud budou iráčtí křesťané odcházet ze země nezmenšenou rychlostí, za pár let nebude nikdo, kdo by si současné kataklyzma mohl připomenout.

Z Mosulu kvůli násílí uprchli křesťané|foto: ČTK/AP,ČTK