Jan Fingerland: Evropský export extremismu – a jeho budoucí import

17. leden 2014

Každý den se stovky Syřanů pokoušejí uprchnout ze země a v ideálním případě dorazit do některé západoevropské země. V ten samý okamžik se jiní lidé snaží dostat ze Západní Evropy do Sýrie. Jsou to zahraniční džihádisté, kteří se chtějí připojit k boji proti Asadovu režimu.

Experti na islamismus tvrdí, že takto mobilizační účinek na evropské muslimy zatím neměla žádná válka, od boje proti Sovětům v Afghánistánu až po válku v Čečensku nebo Iráku. Z celého muslimského světa se do Sýrie vypravilo přes deset tisíc lidí, zejména z arabských a dalších muslimských států. Mnozí z bojovníků jsou však rodilí Evropané, i když většinou pocházející z přistěhovaleckých rodin.

Odhady počtu evropských mladíků, ale i dívek, kteří jsou momentálně v Sýrii, se pohybují mezi jedním a čtyřmi tisíci. Většinou jde o velmi mladé lidi, kteří se nechali nalákat propagandou radikálních islamistických organizací. Ty se zaměřují na lidi, kteří se dosud nepohybovali v radikálních kruzích a zůstali tak mimo pozornost tajných služeb příslušných zemí. Díky tomu je snadnější je ideologicky podchytit a pak dostat ze země.

Agitátoři obvykle oslovují lidi kolem západoevropských mešit, vytvářejí z nich malé týmy vedené starším aktivistou a snaží se při tom posílit jejich skupinovou soudržnost. Mladí lidé uvěří, že jejich cíl je ušlechtilý a že je volá povinnost bojovat za islám proti nevěřícím i za cenu nasazení vlastního života. Velkou pomocí při propagandě jsou záběry ze zničených syrských měst, ale také zcela nové fenomény, jako jsou radikální internetové weby nebo různá diskusní fóra.

Tito lidé se pak legálně přesunou do Turecka, kde odevzdají své západní pasy, dostanou novou identitu i se syrskými občankami a jsou propašováni přes hranice do Sýrie. Tam většinou bojují v řadách „Islámského státu v Iráku a Sýrii“, tedy nejradikálnější a nejsilnější skupiny, která na straně povstalců působí a která se hlásí k Al Kajdě. Někteří z nich se připojili i ke Svobodné syrské armádě, s níž západ opatrně spolupracuje, případně se snaží pracovat jako zdravotníci nebo humanitární pracovníci. Takové lidi však i sama Al Kajda považuje za své nepřátele a běžně je zabíjí.

Řada ze západních džihádistů v Sýrii už padla nebo na místě vystřízlivěli, jejich šance odejít od vlastní jednotky je však malá. Západní státy mají nyní strach z toho, že se velká část z mladých Evropanů vrátí a stanou se nebezpečím pro své spoluobčany. Budou totiž vycvičeni a zoceleni v boji, budou ale také ideologicky zpracováni a možná i psychicky narušeni.

Některé západní státy začaly monitorovat pohyb mladých lidí směrem k Sýrii, tedy zejména do Turecka a Libanonu, a dokonce se snaží právně zasáhnout proti účasti svých občanů na zahraničních válkách, jakkoli je to v liberální demokracii obtížné a vlastně to ohrožuje základy, na nichž jsou svobodné státy postaveny.

Z celé věci vyvstává ještě jedno nebezpečí. Někteří Evropané bojující v Sýrii fingují svou smrt, takže jejich biometrické údaje zmizí ze všech databází a oni se mohou vrátit s novou identitou. V jiném případě jejich pasy slouží k tomu, že jiní islámští extremisté převezmou jejich evropské pasy a volně se pohybují po starém kontinentu. A tak se dá říci, že Evropa islámské extremisty nejen vyváží, ale také dováží.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.