Jan Fingerland: Únos letadla do Tel Avivu jako mikrokosmos regionu
Krátce po výročí 11. září se odehrála jeho inovovaná obdoba, a to na saúdském nebi. Zahrnovala také izraelské pasažéry, emirátské aerolinky a ománského pachatele. Šlo vlastně o mikrokosmos daného regionu.
Čtěte také
Zpráva o lince mezi Emiráty a Izraelem by ještě před deseti lety zněla jako sci-fi. Dnes je možné unést letadlo plné izraelských turistů, kteří byli na bezstarostném výletě v zemi u Perského zálivu.
Zatímco některé evropské státy jsou vůči Jeruzalému stále nepřátelštější, jak se to ukázalo při nedávných projevech zástupců Británie, Francie nebo Irska před Valným shromážděním OSN, některé latinskoamerické, ale i arabské a muslimské státy se naopak posouvají blíž k Izraeli.
A konkrétně Emiráty ze spojenectví s Izraelem vytvořily součást své bezpečnostní strategie. Teď se ocitly před dilematem, zda vydají ománského pachatele do Izraele, kde by ho nepochybně rádi vyslechli a možná i soudili.
Smíšené pocity
Omán vůči všem regionálním konfliktům zachovává zvláštní druh neutrality. Například s Izraelci má dlouhodobé tajné kontakty, ale ani se nechystá ho oficiálně uznat, jak to udělaly Emiráty nebo Bahrajn. Soudě podle stránky tamní tiskové agentury, o podílu ománského občana se moc nemluví.
Do zvláštního postavení se dostala Saúdská Arábie, nad jejímž územím k únosu došlo, a kde by také letoun pravděpodobně havaroval, pokud by se cestujícím nepodařilo neštěstí zabránit. Pro Rijád je věc nepříjemnou připomínkou, že 11. září, které možná sloužilo za vzor, bylo převážně dílem jeho občanů.
Čtěte také
Saúdské úřady nyní už desetiletí ve svém vlastním zájmu bojují velmi systematicky proti domácímu i zahraničnímu džihádismu, který předtím nepřímo nebo podporovaly.
Saúdové také nadále tvrdí, že s Izraelci jsou ochotni uzavřít mír jen za naplnění řady podmínek, například vytvoření palestinského státu. Už ovšem nežádají zrušení Izraele. V tomto případě například odmítli i to, aby pro zachráněné cestující přiletěla izraelská letadla.
Současně se na internetu stal virálním záběr Saúdky v černém nikábu, jak ošetřuje Izraelku v černém tílku. Někteří Saúdové si pochvalovali pozitivní PR své pohostinnosti, jiní takovou prý přílišnou vstřícnost kritizovali.
V této věci se projevuje dlouhodobý rozpor mezi míněním společnosti, která je silně protiizraelská, a mocenské elity, která je pragmatická a spolupráci s Izraelem je nakloněná.
Saúdové právě zažívají rozčarování ze situace, kdy jejich životní zájmy ohrožují proíránští jemenští Húsíové, aniž by se Rijádu dostalo pomoci jak z americké strany, tak od nových spojenců Pákistánu a Turecka. Saúdové si všimli, že Izraelcům se úspěšným útokem na húsijské vedení podařilo húsíje odstrašit od ostřelování izraelských cílů. Žádat izraelskou pomoc otevřeně je však nemyslitelné.
Předvolební téma
V samotném Izraeli běží odlišná debata. Například, co by bylo správné dělat, pokud by se unesené letadlo dostalo do izraelského vzdušného prostoru a pilot jím chtěl nalétnout do nějaké budovy ve stylu útoku z 11. září. Mělo by být sestřeleno, i s izraelskými pasažéry?
Opozice kritizuje Netanjahua za laxnost, s níž dopustil, že izraelské cestující dopravují zcela neprověření lidé. Například příslušník státu, který neuznává Izrael, a jenž pravděpodobně prošel radikalizací.
Netanjahu se snaží věc využít pro sebe. Cestující hodlá vyznamenat na velké ceremonii, a obecně je zřejmé, že podobné incidenty mu v nadcházejících volbách pomohou. Stejně jako zřetelná prvotní neochota západních médií připustit, že se izraelští civilisté stali terčem teroristického útoku, podobně jako i v jiných případech.
V samotném Izraeli je patrná spokojenost s tím, že se naplnila důležitá položka tamní sebeidentifikace: že když je to potřeba, i obyčejní Izraelci se dokáží o svou bezpečnost postarat.
O incidentu se příliš nemluví ani v palestinských médiích. Mimo jiné je to i kvůli starší historii únosů civilních letadel, za nimiž často stáli palestinští pachatelé.
Zdá se, že nejspokojenější jsou v Indii, kde se kapitán Machchhar stal globálním hrdinou. Jen si stěžují, že se prý v zahraničních médiích nedostatečně zdůrazňuje jeho indická národnost.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
